V neděli 20.10.2013 pořádal oddíl TJ Opava 44. ročník Slavkovského lesíka. Této akce se z našeho oddílu zúčastnili jen Pajoš, Pavka a Kája, která poprvé přešla z kategorie Benjamínků do mládeže. Cíle nebyly nijak vysoké, neboť se očekávala po mnoha letech docela slušná účast, neboť se poprvé tyto závody vyvěsily do termínovky běhů na web. Nejlépe dopadla Pavka, která utrhla 3. místo, Kája zaběhla neuvěřitelně, neboť jako nejmladší v kategorii získala 5. fleka. To Pajoš běžel, jak mohl, ale v silné konkurenci to nakonec bylo jen 5. místo z šesti.

Na severu Čech se Peco zúčastnil závodu Ještědské oblasti, aby se pokusil urvat ještě nějaký podzimní bod. Pro nás nepředstavitelná, pro ně zcela normální byla účast 650 závodníků, to mnohdy na Moravě nemáme takto obsazená Béčka. Terén v České ráji známe jen z vícedenních závodů nebo z federálu, oni tam mají Céčka. To pro nás, kteří znají jen kopřivy, může být opravdu jenom sen. Peco ve velice silné konkurenci po ne zcela bezchybném výkonu doběhl na 28. místě.

Kope s Míšou pokračovali s přísnou přípravou na poslední velkou akci této OB sezóny, a to na HROB, který nás čeká první víkend v listopadu. Využili krásného slunného počasí a vyběhli si Kotlem na jesenické hřebeny. Naběhali 22 km, 800 m vyšplhali a trvalo jim to 2:35 h.

Poslední slezský žebříček této sezóny se běžel 19.10.2013 v Jakartovicích na mapě Bludiště. V hlavních kategoriích jsme si mohli změřit síly s juniorskými štafetovými mistry světa z tohoto roku Vendulou Horčičkovou a Markem Schusterem. Kvalita závodu s těmito jmény na startovní listině určitě ještě vzrostla. Pořadatelé postavili náročnou klasiku nejen po fyzické stránce, ale i mapové, neboť popisy byly jen na mapě a ne všichni dokázali s kódy číst i popisy objektů, na které nabíhali. Naštěstí většina kontrol byla dobře viditelná.

V D10N doběhla Barča 3., Viktorka 4. a Lenka 6. Ve vetoškách Verča 5., Jana 4. a Maruška 7. V H12 Honza 7. a Filip 9., v H14 Michal 12. Ve vetoších Honza 14., Vláďa 17. a Mojmír 2. V P1 Jirka 12., v P2 Eva 12. a Honza 18. Kategorie HDR se nevyhlašovala. V hlavních kategoriích nenechala Vendula nic náhodě a zvítězila o více než 8 min. Míša doběhla 3., Zuzka 6., Pavka 7. a Bětka 18. V mužích se sice Markovi moc nechtělo tlačit na pilu, ale výborně ho zastoupil Boris, který si z nás udělal trhací kalendář a zvítězil o více než 6 min. Pajoš doběhl 2. těsně před 3. Kopem. Míša doběhl 14. a Dolph 19.

Tento víkend, 12.10.2013, se okolo obce Suchý uskutečnily dva závody v jednom dni.
Dopolední krátká, po níž následovaly štafety. Právě kvůli štafetám jsme se rozhodli jet právě zde, byť závodníci slezské oblasti byli většinou ve Vsetíně.

Bohužel kvalita a krása terénu silně předčily kvalitu a přesnost mapy, takže se v lese celkem děly divy. Po lese leželo docela dost kufrů, pobíhaly tam lehké děvy a po určitém čase stráveném v tomto prostředí mnoha závodníkům vyrostl na tváři i úsměv, neboť některé kontroly šly najít jen v rojnici. Každopádně přistupme k výsledkům; v D21 Pavka doběhla 5., Bětka 10. skalpující 11. Míšu, která si tam zaszukala asi nejvíce. V mužích se málem o další překvapení postaral Dolph, který s Vladanem doběhl kufrujícího Kopeho. Dolph však tuto dvojici posléze ztratil z dohledu, Kope smazal ztrátu a ještě ji navýšil. To však stačilo jen 7. místo, Dolph doběhl 10. Honza v vetoších potkal také pár kufrů a skončil 11. Jediný, kdo zachraňoval čest oddílu, byla Kája se skvělým 2. místem.

Odpolední štafety se běžely v podobném kvalitním terénu na podobné nekvalitní mapě. Start se musel posunout, neboť stavitelé nemohli v lese najít všechny objekty, které tam jisto jistě byly ještě v pátek. Nakonec to někam plus/mínus píchli. Postavili jsme jen jednu štafetu, ale za to jsme měli cíle nejvyšší, neboť startovaly jen dvě klasifikovatelné štafety. Míša rozbíhala a předávala Kopemu se ztrátou cca 2:20 min, což Kope s přehledem stáhl a ještě přidal asi 2 min. navrch. Přebírající Pavka nechtěla nechat nic náhodě, a tak zůstala na jedničce raději 3 minuty navíc, aby to bylo férové, a předávala Dolphovi se ztrátou 6 min. Dolph potvrdil sourozenecký nezdar, na jedničce raději nechal ještě o 2 min. víc než Pavka, díky čemuž ho Pavka o 30 s porazila. Nakonec buďme rádi, že bylo tak málo štafet, aspoň byla bedna.

V sobotu 9.11.2013 se uskuteční 27.ročník Krnovského krosu HROUZOVKA. Jako obvykle v 10:00 startují závodníci na 15km okruh v blízkém okolí města Krnova s adekvátním převýšením, jeho povrch tvoří z 50% zpevněné asfaltové cesty, z 50% pak polní a lesní cesty. O minutu dříve (9:59) pak startují cyklisté, kteří jedou stejnou 15 km trať, jež je připravena běžcům – bližší informace na stránkách závodu zde.

On Saturday, November 9, 2013 27th vol. of Krnov Orienteering runners’ Cross Country race HROUZOVKA 2013 is going to be held. As usually, competitors start at 10:00, following the 15 km circuit close to Krnov city in adequate elevation and surface consisting of 50% paved asphalt road, as well as 50% of field and forest roads. Cyclists, who ride the same 15 km track, which is prepared runners, start a minute earlier (9:59) – for further information visit the event website here.

V neděli 20.října 2013 pořádá oddíl TJ Opava OB tradiční závod v přespolním běhu Slavkovský lesík.
Podrobnější informace naleznete stránkách http://www.orientacnibeh.opava.cz/.

V sobotu 5.10.2013 se závodníci KRN rozjeli na dvě strany. Jedná vedla do Ostravy, přesněji na Landek, druhá směrem k Mohelnici do Vranové Lhoty. V Ostravě pořádali MOVáci krátkou trať, které se zúčastnilo i pár krnovský mladých nadějí. Čtyři klasici jeli na klasiku Hanácké oblasti pořádané KSU. Rosničky si na nás přichystaly babí podzim, takže se dalo běžet i s krátkým rukávem, neboť slunce nad hlavami hřálo.

Na Landeku to dopadlo takto: V D10N Viktorka doběhla na parádním 2. místě, Barča byla 9. a Lenka 11. V H14 Michal doběhl na 7. místě. Luke v H16 DISK. V ženách Janča 7. a Bětulka 13. Pavka neunesla tíhu jedné z favoritek, na dvojce pomalu začala zjišťovat, že mapa moc nesedí, ale nevzdala to a běžela dál. Po dalších dvou kufrech na trojku a čtverku jí to szukanie přestalo bavit a závod vzdala. Pak chvilku ještě běžela s Polkou Łenkou Pietraszkowou, které na podzim graduje forma, ale ani tato międzynarodowa współpraca nepřinesla zkvalitnění dohledávek. V mužích jsme měli jen Dolpha, který skončil těsně za první desítkou na 11. místě. Na zádech si dovezl vynikajícího polskiego maratóńczyka Martina Peitraszka, který celý závod proszukal już na pierwszym punktu, kde ho právě Dolph doběhl. Ve vetoškách Doběhla Jana 6., Honza 9. a Mojmír DISK. V HDR doběhl Miki na krásném 3. místě a Kuba na 10. V P3 skončila Kája na 5. místě.

Ve Vranové Lhotě proběhla již zmíněná klasika. Převýšení v parametrech nahánělo hrůzu, ale částečně to šlo obíhat. V chlapech vyhrál skoro poslední startující Pajoš, který udělal dvě zbytečné chyby až na middlovém konci v hustníku. Téměř šlapající Kope s bolavými kotníky skončil 6. a ještě ne zcela uzdravený Peco závod vzdal. Míša v ženách doběhla na 8. místě. Závod jako takový bych rozdělil na dvě části. První část asi do 12. kontroly byla velice pěkná klasika s volbami, které mnohdy na MČR chyběly. Druhá půlka byla tvořena již krátkými postupy až do cíle. Jedna kontrola (u H21L 18.) byla píchlá o světlinu vedle na okraji kolečka, což ale nevadilo, neboť šla vidět z té správné světliny. Doběh do cíle byl brutální seběh z kopce, takže, kdo na to měl kolena, mohl na tom čtvrt minuty i více vydělat.

Děkujeme pořadatelům za pěkný víkend.

Mistrovský víkend 21.-22.9. pro mnohé daleko bydlící začal již pátek. Po práci sbalit kufry a vyjet směr Jablonec. Bohužel, ale spíše bohudík, cesta vedla přes Ostravu, kde se zrovna konaly Svatováclavské slavnosti piva u zámečku v Zábřehu. Prošli jsme si pár stánků, závozníci ochutnávali a řidič nakupoval dostatek zásob na dlouhou cestu na sever Čech. Zastávka zde byla sice krátká, ale dostatečné dlouhá na to, aby se posádka vynáladila a kufr auta se dostlal mnoha speciálními vzorky z okolních minipivovarů.

Dalších 5 hodin jízdy bylo proloženo nejen písněmi, ale také intelektuálními rozpravami na různá důležitá životní témata, probrala se taktika na víkendové mistrovství a to vše bylo přerušováno častými zastávkami na uvolnění oblasti konce vylučovací soustavy.

Do Jablonce jsme přijížděli již za tmy a zcela hladoví, již se tolik nezpívalo, ale za to rádio řvalo na plno. Našli jsem pizzerku a obsadili stůl. Než se číšnice rozkoukala, Kope, který hladovějíce celou cestu, nám rozdal jídelní lístky, čímž nejen dal všem rázně najevo, že má hlad, ale hlavně na*ral před obsluhováním obsluhu. Rychle jsme objednali v domnění, že to bude také rychle uvařeno, ale opak byl pravdou. Pivo bylo hrozné (nějaká pražský protlak), vývar vyvařovali snad půl hodiny a do toho Kope na nekuřáckou část hospody nervózně pokřikoval LI-BE-REC, neboť si nebyl zcela jist, ve kterém severočeském městě je. Podle kyselých ksichtů ostatních hostů mu bylo brzy jasné, že se spletl. Po příchodu bandy z POBa si zazpíval i Baníček, čímž všem okolo prozradil, ze které periferie jsem přijeli. Naštěstí pak přinesli jídlo a na chvíli byl klid. Po zaplacení jsme si ještě zabékali na náměstí LI-BE-REC, někteří si spletli WC s telefonní budkou a jeli jsme se ubytovat na chatu Lučanka.

Ráno jsme vydatně posnídali, neboť start byl až ve 12h. Na shromaždišti jsme vztyčili stan, Pajoš s Pavkou si připnuli čísla na hruď a šlo se do bloků. První úseky vyletěly do lesa a nastala doba čekání na první rádiokontroly. Bohužel pro zbylé úseky krnovských štafet bylo čekání delší, než si asi představovaly. Vyslání na první úsek Rychlého s Rychlou bylo paradoxně rozhodnutí ne zcela dobré, lépe řečeno špatné. Pavka po páteční divoké pivní jízdě bojovala nejen s mapou, ale i s drakem. Pajoš sice draka nepotkal, ale zbytečně střízlivá přemotivovanost mu stála v cestě, neboť na jednom postupu chtějíce se udržet rozjetého vlaku se zadíval na paty svých soupeřů, až s nimi přeběhl svou farstovou kontrolu o dva hustníky (kde mimochodem potkal Pavku), otočil volantem a valil zpět, přičemž mu ujel i poslední vagón. Sic potom postupně doběhl pár štafet, ale po ještě jedné botě a bezchybném pytlíku z toho bylo jen 41. místo (z 49 štafet). Pavka tento manželský propadák korunovala 37. místem (z 38 štafet).

Další úseky měly co napravovat, tedy zkazit už téměř nebylo co, takže logicky z toho mohl být jen posun vpřed. Zuzka zaběhla skvěle, na svém úseku byla časem 17. a vytáhla štafetu na 31. pozici. Peco s rýmečkou pokračoval ve šlépějích výkonu svého prvního úseku a nachystal Kopemu ještě větší sousto, než dostal od Pajoše, a to průběžné 45. místo. Manželé Kopcovi měli tedy poslední možnost dostat štafety do vyšších sfér výsledkových listin. Míša i přes chybky posunula štafetu o jednu pozici na konečné 30. místo. Nahecovaný Kope vyletěl jako raketa a zastavil se až na 20. kontrole, bohužel mu chybělo předchozích devatenáct, takže z toho byl takový menší kufřík, údajně chtěl dát všem náskok. Náskok to však byl až moc velký, neboť stáhl jen jednu pozici a byla z toho celková 44. příčka.

Pomyšlení bylo určitě na pozice vyšší, ale hodili jsme to za hlavu a jeli jsme navštívit sklárnu a minipivovar do Harrachova. Restauračka byla téměř prázdná, asi 15 neobsazených stolů, kde se vejde 10 lidí, mělo na sobě rezervačku a obsluha nás tam ne a ne pustit, že prý přijdou každou chvíli ubytovaní hosté. Nejprve jsme si mysleli, že všeci číšníci a číšnice jsou „přepracovaní/é“, ale byli jen nasraní/é na jejich arogantního kolegu, který rezervoval stoly pro svůj kšeft. Nakonec jsme ho fu*kovali i my. Kope naštěstí ustál a domluvil uvolnění nerezervovaného stolu a s poklidem jsme se napapkali žebírek a napojili lahodného piva. Řízení zbylo na Pavku, ta, nevím proč, nechtěla pivo ani vidět. Samozřejmě během celé doby strávené v pivovaru k rezervovaným stolům nikdo nepřišel…

Večer se šlo brzy spát, neboť start byl již v 9 ráno. Z poklidně začínající noci se nakonec vyklubalo rušení nočního klidu samotnými zaměstnanci chaty, kteří kolem třetí ráno přišli z nějakého tahu a začali dělat bordel v pokoji hned vedle nás. Ti, co si večer dali pár piv, tak měli mnohem slabší vnímání častých otřesů a randálu, které tato trojice vytvářela. Ani na výzvy našich žen se neuklidnili. Ráno měla být snídaně připravena na 7h, což obsluha chaty se skelnými pohledy vůbec nezvládala, takže jsme zvedli kotvy, postěžovali si provozní, zrušili snídaní a po údajné slevě opustili toto stavení.

Díky této události jsme byli na shromaždišti docela brzo, takže jsem si dali koláček, čajíček a poklábosili s Rambem. Po chvilce dorazil Peco s Koučem, který nám v sobotu chyběl. Kouč rozdal pokyny, promluvil nám do duše, že včera bylo včera a dnes to bude jiné, Pajoš připnul čtyřicítku na hruď (startovní číslo) a šel na startovní čáru. Po startu se prodral do pravopředoboku, aby zamával svému týmu a pak se hnal držet tempo co nejvíce na špici. Držejíce se koučových pokynů běží celý závod v háku a téměř bez zaváhání přináší štafetu relativně v kontaktu na 25. místě (z 59. štafet). Pavka na úseku ztratila pár míst a donesla štafetu na 37. místě. Štafetu přebíravší Kouč neznaje toliko terén jako zbytek týmu vyráží do lesa s docela defenzivním přístupem, takže více obíhal, než měl, čímž ztratil další pozice až na 43. místo. Nutno zmínit, že kouč si na trojce rozsekl koleno. Na řadě byla Míša, která zaběhla na nejkratším úseku parádně a vrátila štafetu do hry o lepší příčky. Kope nenechal nic náhodě, sice nechal v lese 2 minutky, ale přesto posunul štafetu na hratelné 31. místo. Kope předal Zuzce, které nebyla tak famózní jako v sobotu, a po několika chybách spadla na 37. místo. Peco unikl hanba startu a vyběhl s velkým břemenem na bedrech, neboť výsledek štafety záležel již jen na něm. Po vyběhnutí na divácký úsek jsme silným, někdy vulgárním, povzbuzováním vygradovali Pecovo tempo na maximum, takže si mohl doběh slávy úžit plnými doušky. Mimochodem Peco byl jeden z mála závodníků, kteří viděli celý závod od začátku do doběhu nejlepších štafet, odběhl si úsek a dokonce stihl i konec vyhlášení.
Závody byly velice pěkné, terén byl úchvatný. Myslím si, že na závodech štafet (a nejen tam) by měly být nastartovány kontroly, aby je první úseky nemusely startovat. Osobně se mi stalo, a to i ve Vrbně na prvním ČPŠ, že jsem kontroly musel startoval a za mnou přibíhající závodníci mě málem sundali bodycheckem (např. ve Vrbně v neděli díky nenastartované kontrole byla disk štafeta CHT, a to doběhli po prvním úseku první). Také velice blízké (první) kontroly ihned za startem s jedním stojanem byly častým tématem diskuze doběhnuvších závodníků, neboť se zde strhávala „bitka“ o ražení, protože na krátkém postupu se balík tak rychle nestihne natáhnou.

Nakonec bych chtěl poděkovat koučovi Míšovi, který jel přes celou republiku kvůli 5 km v lese, aby doplnil chybějící sedmý článek štafety, a to si odvezl rozseklé koleno. Míšo DÍKY.

Don Chujan

Na poslední letní víkend (21.-22.9.) pro nás pořadatelé ASU připravili klasické podzimní počasí, i když na Rejvízu asi málokdo mohl čekat, že se budeme rvát o stín. Zázemí na tuto akci bylo klasicky kvalitní, všude plno stánků s hadrama a botama ve slevě, párty stan, občerstvení a coffee přívěs. Doběh klasicky do kopce a za mikrofonem klasicky Béďa. Už jen troubovi by nedošlo, že přijel na MČR na klasické trati.

Sobota je vždy klasicky semifinálová, tratě jsou kratší a většinou jednodušší. Do mistrovských kategorií se moc Krnováků nepřihlásilo, byť mají závody za humny. Příhlásili se prakticky jen ti, co běhají po celou sezónu, a to Pavka, Míša a Zuzka D21, Kope s Pajošem H21, Dan H40, Somr H45 a Mojmír H60. Poté jsme měli zastoupení ještě v kategoriích příchozí T4 a T6; Janou, Honzou, Dolphem a Bětkou. Kája běžela P2.

Semifinále dopadlo pro naše zástupce v hlavních kategoriích tak napůl. Do A finále se asi nikdo necpal, ale spíš asi na něj úplně nikdo neměl. Do B finále se dostal Pajoš ze 14. místa a Kope z 12. místa. Míša s Pavkou si vytáhly žolíka a musely celý závod šlapat, neboť obě startovaly 04. To se odrazilo hlavně na výkonu Mišky, která 5 minut hledala kontrolu v ostružinách a když ji našla, tak zase nemohla z těch ostružin vylézt. Brzký start asi nikomu nepomohl, za to později startující si stěžovat nemohli. Míša nakonec závod morálně dokončila, Pavka se Zuzkou skončily shodně na prvním nepostupovém 17. místě a všechny tři nakonec čekalo v neděli finále C. Ve vetoších zachránil jediné finále A pro Krnováky zkušeně Somr, který doběhl 19. Na Dana a Mojmíra s jejich 29. místem čekalo finále B. V T6 proběhl souboj generací mezi Dolphem a Honzou, přičemž dravé mládí těsně zvítězilo nad zkušeností. Bětulka sice měla možnost chlapy porazit, ale rodinný pud byl silnější než její vrozená soutěživost, vynechala raději pár kontrol a ladným krokem přispěchala nakrmit svého hladového syna, na kterého již huždání nezabíralo. Janča v T4 zasvěcovala do orienťáku své kamarády a Kája skončila v P2 na pěkném 15. místě.

Závod to byl pěkný, volby byly, kopce samozřejmě také. Pořadatelé se však na sebe ušili bič v podobě vytvořených objektů na předsběrky. Na nich docela hodně závodníkům pokazili pocit z velice pěkného a těžkého závodu. Asi nejlepší perlička byla jáma (fotky 142 a 143: http://klasika13.aljosa.org/cs/fotogalerie/semifinale), která byla uměle vykopaná (což by vůbec nevadilo), ale v tomto horském terénu, kde se nemapuje každá dírka, to byla docela frajeřina. Rozměr této jámy nesplňoval minimální rozměry dané ISOMem, což pořadatelé věděli, takže posléze přemlouvali závodníky, aby nepodávali protest, aby neměli na závodech škraloup. Ono by se stejně maximálně kategoriím zkrátil závod o dva tři mezičasy, možná by se tím někteří dostali do vyššího finále. Nebo vytvořili triangulační tyč alias hraniční kámen z tyčky omotané páskou (fotografie 147-149 na tomtéž odkazu). Možná, kdyby zvolili způsob doběhu do arény prostřednictvím jednodušších kontrol (třeba oplocenky), tak by jim určitě v semifinále hlavu nikdo netrhal.

Nedělní finále ještě ani nezačalo a už bylo pokažené, neboť si Míša nevzala sicherky na číslo, Zuzka zapomněla podkolenka a Pavka neměla boty do lesa (které ji Pajoš předchozího dne vytáhl z auta, aby proschly, takže ta jediná byla z obliga). Toto znervóznění jakoby je nakoplo, protože ve svém finále C dominovaly; Zuzka 1, Pavka 3 a Míša 9. Chlapi měli trošku těžší úkol, neboť do finále B spadlo docela dost borců, kteří by klidně mohli být v Áčku. Kope dal Pajošovi přes 3 min. a skončil 19. Pajoš se 2x po*ral na dlouhém postupu a skončil 25. Dan v H40B vybojoval pěknou 8. příčku, Míchal v nadupaném Áčku vybojoval parádní 20. místo. Mojmír nenechal nic náhodě a napodobil Zuzku skvělým 1. místem v H60B.

Finálové tratě byly delší a také z počátku mnohem těžší, neboť na začátku byla middlová vsuvka v bažinkách, kde se ne zrovna nejlépe dala v „patnáctce“ dočíst dohledávka. Na trati byl jeden dlouhý postup a pár středně dlouhých. Myslím, že z toho terénu stavěči vytáhli maximum. Doběh do arény byl opět přes ty samé předsběrky, takže se mohlo stát, že jste dva dny po sobě měli stejnou kontrolu. Pro reporoše a eliťáky byly asi tratě krátké (dle dosažených časů), ale pro nás normální smrtelníky byly akorát. Chtěl bych poděkovat pořadatelům za pěkný a orienťácky náročný víkend. Nechť je takových více.

O-rgasmus

O víkendu 14.-15.9.2013 byly na O-programu dvě velké akce. Mnozí dali přednost terénům z MČR krátká a ČPŠ z roku 2001 a odjeli na Áčka do oblasti Kokořínska. Ti, co chtěli zůstat poblíž svých domovů, ušetřit pohonné hmoty a nedostat debakl od soupeřů znajíce kokořínské skály, jeli na Tesák, který si jako centrum Béček vybrali pořadatelé Kroměříže. Nakonec zvítězil zdravý rozum a jelo se na Tesák. Výprava však byla okleštěna z důvodu mnohem významnější akce, a to svatby Mirka s Evou, které se zúčastnilo více krnovských orienťáků, než bylo tento rok celkově na závodech. Ale zpět do okolí Hostýna.

V sobotu byla na programu klasická trať. Terén Hostýnských vrchů není žádný čajíček, ale pořádné kopce a hluboká údolí. Parametry tratí potvrdily tyto předpoklady, neboť, co se ušetřilo na délce, vyskočilo na převýšení, takže kdo má naběhané kopce nemusel se ničeho bát. Jediné, co mohlo zkušeného závodníka trochu rozkývat, byla občasná mlha a hlavně terén prosáklý poslední týden nepřestávajícími dešti.

Na startu byli jen Míša s Kopem. Pro Kopeho to bylo hlavně testování lýtka, které nakonec vydrželo celou trať a o pár vteřinek skončil na 2. místě. Avšak po pozávodním rozhovoru se přiznal, že neběžel naplno, neboť se šetří na důležitější závody. Tímto bych chtěl poděkovat léčiteli Františkovi, který využil své, pro obyčejné smrtelníky, nadpřirozené schopnosti a urychlil léčbu nejen Kopeho lýtka, ale i Hrouzkovy nohy. Míša v tomto závodě skončila 9.

Je známým faktem, že na moravskými kluby pořádané závody (Áčka) neradi jezdí borci a borkyně ze sousedních Čech, neboť obvykle proti těmto závodům pořádají česká Béčka. Celkem se jim nedivím, kdo by taky chtěl jezdit někam na periferii… Avšak najdou se i výjimky a sem tam nějaký ten Pražák přijede.

V sobotu se tak stalo i na Tesáku. Kdo tam nebyl, neuvěří. Jedna Pražanda se rozhodla dojet na start autem. Start nebyl daleko, takže to mohla klidně dojít, ale v Čechách tímto způsobem šetří síly před závodem. U nás to praktikuje jen Fira, ale ten má pohon 4×4 a auto typu off road. Při parkování své stříbrné Oktávky zajela příliš na okraj nezpevněné lesní cesty a pod tíhou svou a svých tří ratolestí si auto sedlo na břicho.

Kolem touto dobou náhodou probíhal krnovský Mitch Buchannon (čti mič bjukenen), který, ač promrzlý a unavený po klasice, obětoval se této čechundě pomoci. Po chvíli tato špinavá blondýna oslovila ještě pár kolemjdoucích, mezi nimiž byl třeba i opavský Chuck Norris či za Prostějov běhající Nick Slaughter, kteří auto navázali na několik lan a nakonec jej z propasti pomocí hydraulikou vybaveného Citroëna vytáhli. Vše nakonec dobře dopadlo a tuto trapnou událost dokonce dokázala utajit i před vlastním manželem, který byl tou dobou ještě v lese. Jelikož nechci tuto holčinu nijak kompromitovat, prohlašuji, že veškeré postavy vystupující v tomto odstavci jsou zcela smyšlené a příběh se nezakládá na pravdě.

Abych zde nepoukazoval jen na nedokonalosti našich českých bratří či sester (a to doslova), i mezi námi Slezany se najdou takoví, kteří si místo orientek vezmou na závody cyklistické nášlapy. Jak vidno, někteří veteráni již neví, jak si ty závody zobtížnit…

Druhý víkendový den byla na programu trať krátká. Do startovky přibyl Pajoš, takže náš oddíl o třetinu zvýšil pravděpodobnost dobrého umístění. Neznalý terénu z klasiky šel do lesa z Krnováků jako první Pajoš, hned za ním vyběhla Míša a Kope to jistil z červené skupiny na konci startovky.

Trať byla velice pěkná, 75 % bylo v kamenech a skalkách a nebylo to nic jednouchého, člověk neustále musel hlídat mapu. Terén již tolik neklouzal, neboť v neděli již nepršelo. Pajoš po dvou chybách skončil na 4. místě, Kope 20 s za ním na 5. místě přičemž tam také nechal na dvou kontrolách. Míšá doběhla na 4. místě. Na sběrce sice ještě šahala po diplomu, ale na doběhu dostala 9 s, které ji nakonec od bedny dělily.

Závody byly velice pěkné, určitě by tomu napomohla větší závodnická kulisa. Pořadatelé měli smůlu, že šli proti Kokořínu. Lesy byly krásné, čisté, sem tam nějaký klacek, ale to už v lese tak bývá… Skalnatá a kamenná pasáž se staviteli v neděli povedla využít maximálně. Kdo nadával na kopce, málo běhá. Myslím, že to byla dobrá příprava na horský, podmáčený terén v okolí Revízu.

Pissálek

Ve středu 11.9.2013 se běžela klasika. Zuzka doběhla na 6. místě (2m), avšak v týmech holky skončili na skvělém DRUHÉM místě. Ve vetoších Mojmír vybojoval 4. místo (80m).

Poslední závod Mistrovství, taktéž klasika, se běžel v pátek 13.9.2013. Zuzka vybojovala 8. místo (2m) a v týmech byly holky opět DRUHÉ a opět za Ruskami. Ve vetoších Mojmír 6. (80m), čímž dal výborný základ k TŘETÍMU místu v týmech.

Shrnutí výsledků:

Foxoring:     Zuzka - 12. místo
Sprint:       Zuzka - 4. místo
Klasika (1):  Zuzka (2m) - 6. místo         Týmy (W21) - 2. MÍSTO
              Mojmír (80m) - 4. místo       Týmy (M60) - 6. místo
Klasika (2)   Zuzka (80m) - 8. místo        Týmy (W21) - 2. MÍSTO
              Mojmír (2m) - 6. místo        Týmy (M60) - 3. MÍSTO

GRATULUJEME!!!!!!!