Klouzání na Jablonečku, aneb když přijede na závody 1700 OB běžců

Blíží se víkend a my opět neřešíme nic jiného, než přípravu a odjezd na velkej federál. Kolegové v práci nechápou, proč se chystám zase někam do lesa, když už týden prší a o víkendu to nemá být vůbec lepší, ba naopak :-(. Checkuji předpověď počasí a opravdu má být celej vejkend v Čechách pěkný fekál. To se nakonec i potvrzuje a zejména v sobotu si užíváme spíše počasí ze začátku prosince. Kdo nemá hřeby do lesa, rukavice (nejlépe palčáky), čepku, goráče či gumáky na shromaždiště a off road káru na odstavnou louku pro auta je pěkně v … Ale pěkně po pořádku.

První letošní Áčka přidělují svazoví funkcionáři uspořádat oddílu z Turnova. To vždy slibuje určitě velmi zajímavé závody v super terénech. Je to zcela evidentní už podle ORISu, kde se objevuje neuvěřitelných 1700 přihlášek. Osobně si myslím, že hodně běžců očekává skály a jemnou mapařinku, tito jsou trošku v údivu po příjezdu na shromaždiště, protože zjišťují, že skalní města nebudou. My na tyto závody vyrážíme už s předstihem v pátek, cestou navštěvujeme několik minipivovarů na koštovačku a ladíme tak závěrečnou přípravu. Jako vždy z toho nic nemá Pajoš, který dělá šoféra a průvodce po minipivovarech, ale pivečko si dát nemůže :-).

V sobotu ráno se probouzím nějaký rozlámaný a říkám si, jak se připravit na těžkou klasiku a start někdy kolem třetí hodiny odpolední? Naštěstí se Pája a Pája postarají o super snídani, která vydrží celý den a nevyžaketím ani při klasice. Vyrážíme směr centrum závodu v Rokyté a říkáme si, že je nějaké teplé počasí (předpověď od rosniček opět špatná). Dorazíme na shromaždiště, stavíme oddílový ministan a už je to tady. Začíná pršet, celkem dost fest, a vydrží to celý den. My co startujeme hodně pozdě, zalezeme do stanu a očekáváme, kdy bude Béďa hlásit první doběhnuvší závodníky. Víme, že to zadarmo rozhodně nebude a parametry tratí jsou dosti divoké i na federál. Mužská elita slibuje 32 terčíků, 15,1 km a 590 m vysoko :-). No nic, pořád nic a stále nikdo, a tak je čas vypadnout na start. Při odchodu slyším, že dobíhají první eliťáci a jejich časy jsou hodně přes 100 minut, začínám se opravdu těšit :-). Na startu beru číslo, mrknu do startovky, kdo jde přede mnou a kdo za mnou a jdu na to. 3,2,1 a překládat. Hned první terčík je schován v jeskyni, tak začínám opatrně a na jisto (jak říkával Láďa), šup a mám ji a fičíme dál. Postupně se prokousávám závodem a opravdu si to užívám, prakticky každý postup je potřeba něco řešit. Brzo však zjišťuji, že prudké svahy neskutečně kloužou a tak postupně volím spíše obíhačky, než to kotlit rovně přes hluboká údolí. Tímto způsobem asi postupovala většina závodníků. Je to škoda, protože to trošku vymazalo některé volby (za sucha by to tak určitě nebylo) a lehce ubralo z velmi kvalitně a promyšleně postaveného závodu. Ke klouzačkám přispělo asi také i proběhnuvší množství lidí a vysoké startovní číslo bylo tentokráte spíše nevýhodou. Celý závod jdu sám a užívám si ho plnými doušky, nemám hodinky a vůbec netuším, jak dlouho už jsem v lese. V cíli vyčítám a zjišťuji, že to trvalo krásných 123 minut, a poslední ani náhodou nejsem :-).

A jak si vedli moji kamarádi? V kategorii mužské elity se mnou ještě závodil Pajoš, který mi nadělil pětku a skončil na pěkném 25. místě. Jeho žena Pája, si slušně poradila s tratí D21A a obsadila 19. příčku. Zuzka doplnila v této kategorii Pavku a obsadila 45. místo. Janča si užila trať D21B a doběhla si pro 27. flek. Dan byl v H40B na 33. místě a Mini v H21C na 26. místě. Míša se šla proklusnout a omrknout krásy Českého ráje, více ji bolavý kotník ještě nedovolil. Hodně velkou černou tečku dostala paní na startu, která nepustila do lesa Káju!!!

Po závodě navštěvujeme Svijanskou pivovarskou hospodu, narveme do sebe pečenou kačenu, pár piveček a fičíme bydlet. Dorazíme bydlet, odfekálníme boty, fusky a dedáče od humusu a bahna. Lupneme pár plasťáků. Pak ještě pár jahůdek do šáňa a jdeme spát. Bo co? Bo je pozdě jako cyp.

A je tu neděle a s ní krátká trať na stejném místě jako v sobotu. Počasí vypadá o poznání lépe a hlavně za celý den nezaprší, což je hodně pozitivní. Parametry krátké trati slibuji spíše leťák a i stavitel tratí Baieřík je znám jako super rychlík. Ale v tom se hodně závodníků splete. Zejména pasáž po startu je velmi záludná (objekty jsou schované v borůvčí a minihustnících), kde někteří nechávají i přes 5 minut na terčík (jak říkal Béďa: „v první třetině trati nelze získat, pouze se dá velmi ztratit“). Já mám štěstí, že startuji opět pozdě a tak mám informace, že musím jít ze začátku opatrně. Start, beru mapu H21A, kurde Rank mě nepustil do jelity, a letím. Hlavně opatrně, říkám si. A jeje, běžím po jiné cestě o 90 stupňů jinam, stejně jako Pajoš (cože to ten Láďa vždy říkal o první kontrole 🙂 ). Naštěstí jen asi pul míny zásek, pak mě ještě zrazuje jedna kontrolka v hustníku, jinak už čistě. Ke konci velký boj, závěrečný pytlík v rýze byl po sobotní těžké klasice nad moje síly.

Ostatní se s tratí také poprali a Krnov se opět neztratil. V kategorii D21A máme tři zástupkyně, Zuzka bere 28. flek a Pavka 42. flek, si to holky po sobotě přehodily. Míša, s bolavým kotníkem, je doplňuje na 56. místě. V kategorii D21B obsadila Janča 21. místo. Já beru v H21A 28. flek a vracím Pajošovi porážku ze soboty, ten končí na 33. místě. Hanz se rve s tratí H21B a končí na 45. místě. Mini je v H21C na 21. místě a Dan v H40B 39. Také Kája se konečně dostala do lesa, aby si mohla užít borůvčí a v něm schované jámy a jamky. Kája běží jako, když orel lítá, a obsazuje perfektní 12. místo v kat. HDR a je z nás všech nejlepší :-). Káju doplní v kat. HDR ještě malá Belli, nejmladší účastník z našeho oddílu a doběhne si pro 34. místo.

Celkově bych to zhodnotil, jako velmi pěkné a povedené závody. V sobotní klasice nakonec byly i nějaké ty skalky :-). Pořadatelé z Turnovského oddílu ukázali, že pořádat umí a i přes velkou nepřízeň počasí zvládli skoro vše na jedničku. My jsme si všichni báječně zasportovali a užili si pořádný orienťáky :-).

Thomas Kopperson, Team SVEDEN from KRPakov.

Reklamy