Klasicky mistrovský Rejvíz

Na poslední letní víkend (21.-22.9.) pro nás pořadatelé ASU připravili klasické podzimní počasí, i když na Rejvízu asi málokdo mohl čekat, že se budeme rvát o stín. Zázemí na tuto akci bylo klasicky kvalitní, všude plno stánků s hadrama a botama ve slevě, párty stan, občerstvení a coffee přívěs. Doběh klasicky do kopce a za mikrofonem klasicky Béďa. Už jen troubovi by nedošlo, že přijel na MČR na klasické trati.

Sobota je vždy klasicky semifinálová, tratě jsou kratší a většinou jednodušší. Do mistrovských kategorií se moc Krnováků nepřihlásilo, byť mají závody za humny. Příhlásili se prakticky jen ti, co běhají po celou sezónu, a to Pavka, Míša a Zuzka D21, Kope s Pajošem H21, Dan H40, Somr H45 a Mojmír H60. Poté jsme měli zastoupení ještě v kategoriích příchozí T4 a T6; Janou, Honzou, Dolphem a Bětkou. Kája běžela P2.

Semifinále dopadlo pro naše zástupce v hlavních kategoriích tak napůl. Do A finále se asi nikdo necpal, ale spíš asi na něj úplně nikdo neměl. Do B finále se dostal Pajoš ze 14. místa a Kope z 12. místa. Míša s Pavkou si vytáhly žolíka a musely celý závod šlapat, neboť obě startovaly 04. To se odrazilo hlavně na výkonu Mišky, která 5 minut hledala kontrolu v ostružinách a když ji našla, tak zase nemohla z těch ostružin vylézt. Brzký start asi nikomu nepomohl, za to později startující si stěžovat nemohli. Míša nakonec závod morálně dokončila, Pavka se Zuzkou skončily shodně na prvním nepostupovém 17. místě a všechny tři nakonec čekalo v neděli finále C. Ve vetoších zachránil jediné finále A pro Krnováky zkušeně Somr, který doběhl 19. Na Dana a Mojmíra s jejich 29. místem čekalo finále B. V T6 proběhl souboj generací mezi Dolphem a Honzou, přičemž dravé mládí těsně zvítězilo nad zkušeností. Bětulka sice měla možnost chlapy porazit, ale rodinný pud byl silnější než její vrozená soutěživost, vynechala raději pár kontrol a ladným krokem přispěchala nakrmit svého hladového syna, na kterého již huždání nezabíralo. Janča v T4 zasvěcovala do orienťáku své kamarády a Kája skončila v P2 na pěkném 15. místě.

Závod to byl pěkný, volby byly, kopce samozřejmě také. Pořadatelé se však na sebe ušili bič v podobě vytvořených objektů na předsběrky. Na nich docela hodně závodníkům pokazili pocit z velice pěkného a těžkého závodu. Asi nejlepší perlička byla jáma (fotky 142 a 143: http://klasika13.aljosa.org/cs/fotogalerie/semifinale), která byla uměle vykopaná (což by vůbec nevadilo), ale v tomto horském terénu, kde se nemapuje každá dírka, to byla docela frajeřina. Rozměr této jámy nesplňoval minimální rozměry dané ISOMem, což pořadatelé věděli, takže posléze přemlouvali závodníky, aby nepodávali protest, aby neměli na závodech škraloup. Ono by se stejně maximálně kategoriím zkrátil závod o dva tři mezičasy, možná by se tím někteří dostali do vyššího finále. Nebo vytvořili triangulační tyč alias hraniční kámen z tyčky omotané páskou (fotografie 147-149 na tomtéž odkazu). Možná, kdyby zvolili způsob doběhu do arény prostřednictvím jednodušších kontrol (třeba oplocenky), tak by jim určitě v semifinále hlavu nikdo netrhal.

Nedělní finále ještě ani nezačalo a už bylo pokažené, neboť si Míša nevzala sicherky na číslo, Zuzka zapomněla podkolenka a Pavka neměla boty do lesa (které ji Pajoš předchozího dne vytáhl z auta, aby proschly, takže ta jediná byla z obliga). Toto znervóznění jakoby je nakoplo, protože ve svém finále C dominovaly; Zuzka 1, Pavka 3 a Míša 9. Chlapi měli trošku těžší úkol, neboť do finále B spadlo docela dost borců, kteří by klidně mohli být v Áčku. Kope dal Pajošovi přes 3 min. a skončil 19. Pajoš se 2x po*ral na dlouhém postupu a skončil 25. Dan v H40B vybojoval pěknou 8. příčku, Míchal v nadupaném Áčku vybojoval parádní 20. místo. Mojmír nenechal nic náhodě a napodobil Zuzku skvělým 1. místem v H60B.

Finálové tratě byly delší a také z počátku mnohem těžší, neboť na začátku byla middlová vsuvka v bažinkách, kde se ne zrovna nejlépe dala v „patnáctce“ dočíst dohledávka. Na trati byl jeden dlouhý postup a pár středně dlouhých. Myslím, že z toho terénu stavěči vytáhli maximum. Doběh do arény byl opět přes ty samé předsběrky, takže se mohlo stát, že jste dva dny po sobě měli stejnou kontrolu. Pro reporoše a eliťáky byly asi tratě krátké (dle dosažených časů), ale pro nás normální smrtelníky byly akorát. Chtěl bych poděkovat pořadatelům za pěkný a orienťácky náročný víkend. Nechť je takových více.

O-rgasmus

Reklamy

Novomanželé Eva & Mirek

Je mi ctí, že mohu tuto informaci vytroubit do internetového světa jako první. Předpokládám, že mě určitě předběhl Facebook, Twitter, ICQ, Skype a už ani nevím, co všechno, ale pocitově se cítím jako první.

V sobotu 14.9.2013 byl uspořádán kromě nějaké svatby psychoušložky Evy Cholastové s pseudostrojařem Mirkem Kozelským i první závod ve Svatebním orientačním běhu v katastru města Krnova. Proběhl před Sv. Duchem v parčíku okolo sochy Tří grácií přibližně ve 12:00 středoevropského času. Účast byla hojná, téměř celá koncertní síň, ale do závodu dvojic si troufla jen dvojice novomanželská, tedy zmínění Eva s Mirkem. Sice neměli dostatečné sportovní oblečení, ale účes měli oba dva dostatečné wild, takže byly k závodu připuštěni.

Trať byla velice krátká, ale náročná. Podmáčená, ale nepršelo. Eviny jehly se bořily do těžké parkové traviny, ale Mirek byl dostatečnou oporou. Eva mapovala a Mirek píchal. Nakonec zvládli všechny nástrahy tratě a společně v nejlepším čase doběhli do cíle. Po vyhlášení vítězů a předání medailí konečně svatebčanům začala pařba a novomanželům nový život.

Za všechny (i nepřející, bývalé Mirkovy manželky a nemanželské děti) přeji Vám, Evo a Mirku, hlavně zdraví, neboť, pokud je člověk zdráv, tak ostatní pičoviny přijdou samy.

Čárový rozhodčí

Béčka na Tesáku

O víkendu 14.-15.9.2013 byly na O-programu dvě velké akce. Mnozí dali přednost terénům z MČR krátká a ČPŠ z roku 2001 a odjeli na Áčka do oblasti Kokořínska. Ti, co chtěli zůstat poblíž svých domovů, ušetřit pohonné hmoty a nedostat debakl od soupeřů znajíce kokořínské skály, jeli na Tesák, který si jako centrum Béček vybrali pořadatelé Kroměříže. Nakonec zvítězil zdravý rozum a jelo se na Tesák. Výprava však byla okleštěna z důvodu mnohem významnější akce, a to svatby Mirka s Evou, které se zúčastnilo více krnovských orienťáků, než bylo tento rok celkově na závodech. Ale zpět do okolí Hostýna.

V sobotu byla na programu klasická trať. Terén Hostýnských vrchů není žádný čajíček, ale pořádné kopce a hluboká údolí. Parametry tratí potvrdily tyto předpoklady, neboť, co se ušetřilo na délce, vyskočilo na převýšení, takže kdo má naběhané kopce nemusel se ničeho bát. Jediné, co mohlo zkušeného závodníka trochu rozkývat, byla občasná mlha a hlavně terén prosáklý poslední týden nepřestávajícími dešti.

Na startu byli jen Míša s Kopem. Pro Kopeho to bylo hlavně testování lýtka, které nakonec vydrželo celou trať a o pár vteřinek skončil na 2. místě. Avšak po pozávodním rozhovoru se přiznal, že neběžel naplno, neboť se šetří na důležitější závody. Tímto bych chtěl poděkovat léčiteli Františkovi, který využil své, pro obyčejné smrtelníky, nadpřirozené schopnosti a urychlil léčbu nejen Kopeho lýtka, ale i Hrouzkovy nohy. Míša v tomto závodě skončila 9.

Je známým faktem, že na moravskými kluby pořádané závody (Áčka) neradi jezdí borci a borkyně ze sousedních Čech, neboť obvykle proti těmto závodům pořádají česká Béčka. Celkem se jim nedivím, kdo by taky chtěl jezdit někam na periferii… Avšak najdou se i výjimky a sem tam nějaký ten Pražák přijede.

V sobotu se tak stalo i na Tesáku. Kdo tam nebyl, neuvěří. Jedna Pražanda se rozhodla dojet na start autem. Start nebyl daleko, takže to mohla klidně dojít, ale v Čechách tímto způsobem šetří síly před závodem. U nás to praktikuje jen Fira, ale ten má pohon 4×4 a auto typu off road. Při parkování své stříbrné Oktávky zajela příliš na okraj nezpevněné lesní cesty a pod tíhou svou a svých tří ratolestí si auto sedlo na břicho.

Kolem touto dobou náhodou probíhal krnovský Mitch Buchannon (čti mič bjukenen), který, ač promrzlý a unavený po klasice, obětoval se této čechundě pomoci. Po chvíli tato špinavá blondýna oslovila ještě pár kolemjdoucích, mezi nimiž byl třeba i opavský Chuck Norris či za Prostějov běhající Nick Slaughter, kteří auto navázali na několik lan a nakonec jej z propasti pomocí hydraulikou vybaveného Citroëna vytáhli. Vše nakonec dobře dopadlo a tuto trapnou událost dokonce dokázala utajit i před vlastním manželem, který byl tou dobou ještě v lese. Jelikož nechci tuto holčinu nijak kompromitovat, prohlašuji, že veškeré postavy vystupující v tomto odstavci jsou zcela smyšlené a příběh se nezakládá na pravdě.

Abych zde nepoukazoval jen na nedokonalosti našich českých bratří či sester (a to doslova), i mezi námi Slezany se najdou takoví, kteří si místo orientek vezmou na závody cyklistické nášlapy. Jak vidno, někteří veteráni již neví, jak si ty závody zobtížnit…

Druhý víkendový den byla na programu trať krátká. Do startovky přibyl Pajoš, takže náš oddíl o třetinu zvýšil pravděpodobnost dobrého umístění. Neznalý terénu z klasiky šel do lesa z Krnováků jako první Pajoš, hned za ním vyběhla Míša a Kope to jistil z červené skupiny na konci startovky.

Trať byla velice pěkná, 75 % bylo v kamenech a skalkách a nebylo to nic jednouchého, člověk neustále musel hlídat mapu. Terén již tolik neklouzal, neboť v neděli již nepršelo. Pajoš po dvou chybách skončil na 4. místě, Kope 20 s za ním na 5. místě přičemž tam také nechal na dvou kontrolách. Míšá doběhla na 4. místě. Na sběrce sice ještě šahala po diplomu, ale na doběhu dostala 9 s, které ji nakonec od bedny dělily.

Závody byly velice pěkné, určitě by tomu napomohla větší závodnická kulisa. Pořadatelé měli smůlu, že šli proti Kokořínu. Lesy byly krásné, čisté, sem tam nějaký klacek, ale to už v lese tak bývá… Skalnatá a kamenná pasáž se staviteli v neděli povedla využít maximálně. Kdo nadával na kopce, málo běhá. Myslím, že to byla dobrá příprava na horský, podmáčený terén v okolí Revízu.

Pissálek

Zprávy z Polska (2)

Ve středu 11.9.2013 se běžela klasika. Zuzka doběhla na 6. místě (2m), avšak v týmech holky skončili na skvělém DRUHÉM místě. Ve vetoších Mojmír vybojoval 4. místo (80m).

Poslední závod Mistrovství, taktéž klasika, se běžel v pátek 13.9.2013. Zuzka vybojovala 8. místo (2m) a v týmech byly holky opět DRUHÉ a opět za Ruskami. Ve vetoších Mojmír 6. (80m), čímž dal výborný základ k TŘETÍMU místu v týmech.

Shrnutí výsledků:

Foxoring:     Zuzka - 12. místo
Sprint:       Zuzka - 4. místo
Klasika (1):  Zuzka (2m) - 6. místo         Týmy (W21) - 2. MÍSTO
              Mojmír (80m) - 4. místo       Týmy (M60) - 6. místo
Klasika (2)   Zuzka (80m) - 8. místo        Týmy (W21) - 2. MÍSTO
              Mojmír (2m) - 6. místo        Týmy (M60) - 3. MÍSTO

GRATULUJEME!!!!!!!

Tříoblastní Radíkov

Kdo v sobotu 7.9. nepostavil štafetu, jel do Radíkova – pevnosti Hané Orienteering z roku 1876. Oblast kolem tohoto fortu hostila již nejeden závod, takže mnoho orienťáků vědělo, do čeho jdou. Pořadatelé sice upozorňovali na probíhající těžbu a občasný podrost, ale díky dvouměsíční absenci bouřek a nedostatku vláhy se podrost raději před našimi prorážečkami schoval.

Z našeho oddílu vyjelo dobývat pevnost několik obrněných vozů, a to nejen z Krnova, ale i z bunkru ostravského a drahotušského. Jak již jsem zmínil v nadpise, do Radíkova přijely nejen naše slezské, ale i vojenské složky z domácí Hané a sousední valašské. Naše barvy hájili Kope s Míšou, Bětka s Dolphem a Doplhíkem, dědci Tomáš a Honza, Kája s babičkou Jiřkou a Pavka s Pajošem. Bohužel musím opět omluvit stále zraněním lýtka trápícího se Kopeho, který si opět šel jen pro mapu, ale naštěstí start byl ihned u shromaždiště, tak aspoň nemusel daleko chodit od výčepu…

V HDR Kája utekla ke konci babičce a doběhla si pro skvělé 9. místo v nejnabitější kategorii. V hlavní kategorii žen si Pavka s Míšou doběhly pro 5. a 7. místo. Bětulka odtrhla Honzíka od prsa a užila si devadesát minut svobody a skončila na 12. místě. V chlapech to Pajoš urval a zvítězil o 5 minut. Dolph si to užil ještě více než Bětka, ale Čermáka nechal za sebou. Ve vetoších porazil zkušenější Tomáš asi o 2 minutky zraněného Honzu a odvezli si 16. a 18. místo. O zpestření na doběhu se postaral opavský dědek Miloš, který doběhavší na bednu a orazivší cílovou kontrolu zjisťuje, že nemá předsběrku. Vypouštivší lehkou děvu vybíhá zpět proti všem (Jirásek by měl z něj radost) pro zapomenutý pramen, čímž ztrácí přes 4:30 a končí na 9. místě. Na skalp krnovských dědků toto představení však s přehledem stačilo.

Po závodě jsme se přidali ke svatbě v restauraci Archa, ale svatebčané ihned poznali, že máme trochu jiný ohoz, jsme špinavější a hlavně všichni, kromě Kopeho, střízliví, takže jsem se museli naobědvat za své.

Konec dne jsme strávili trávením v zoo na Svatém Kopečku, se kterým restaurace přímo sousedí. Hoďku a půl mezi divokou zvěří si užila nejen Kája. No prostě sobota, jak má být.

Pissálek

Sklárna – 4 etapy na koncy prázdňyn’ aneb Víkend plný neologismů

Poslední prázdninový víkend nám úctyhodně nabídl troje vícedenní závody, což je na naši malou zemičku docela rarita. Na výběr byla historicky úspěšná Cena Východních Čech, malebná Sklárna a znovuobnovený West Cup. Po mnoha diskuzích a výměnách názorů nás Peco přesvědčil, že Sklárna bude to pravé ořechové (i když já ořechy zrovna nemusím, tedy pokud netečou ). Asi všichni jsme se tam kdysi objevili na federálech, myslím že v roce 2000 a 2006, takže nebylo na škodu si tento terén osvěžit v paměti. Nejnatěšenější člen naší posádky Peco týden před Sklárnou dostal nabídku reprezentovat náš oddíl na závodech ve sběru datlí a oliv v Tunisku, tuto nabídku s neradostí přijal, vyměnil si pár dinárů, zapnul roaming a letěl. Ve startovce tak zbyli už jen Pajoš s Kopem, neboť Pavka ze zdravotních důvodů svůj start také odvolala.

Cesta na Sklárnu je z Krnova docela dlouhá, a tak jsem využil nejspolehlivější způsob dopravy do Prahy, a to vlakovou. V Praze mě nabral Kope do své limuzíny a po lehkém nákupu plátkovýho sejra, mynerálky, bílejch rohlýků a hroznovýho vína jsme vyrazili směr les, přičemž jsme stihli ještě vyhlídkovou trasu centrem Prahy. Při příjezdu na závody nám již tekly sliny z pohledu na krásné prostředí lesa bez kopřiv a ostružin, místo kterých zde kvetly a bujely balvany, kamínky, šutráky a skalky. Proběhla „rychlá“ prezentace, ubytování a šlo se na první etapu.

Na start docela daleko, ale člověk se aspoň po celodenním cestování protáhl. Trať byla docela rychlá, převážná část kontrol byla umístěna v hustníku, takže, kdo nešel přesně, tak ztrácel. Jedna kontrola potrápila mnoho závodníků, a to kód 43, šutr, kde jinde, než v hustníku, který mnozí nabíhali několikrát ze všech možných stran. Závod byl jinak pěkný a náročný. Pajoš si nevzal prorážečky (blbec), neboť si myslel, že to bude v čistém lese a po doběhu si pak za odvážnost mohl lízat krvavé rány. Kope po pár Pajošových radách vyrazil také do terénu, ale na trojce se mu ozvalo opět lýtko a musel razantně omezit svou rychlost, čímž ztratil svůj vybudovaný náskok na Pajoše a nakonec skončil asi 2 a půl minutky za ním. V této „poznávací“ etapě dělali chyby naštěstí úplně všichni, takže se Pajoš umístil na 5. místě a Kope na 12. Nutno podotknout, že časy byly velice vyrovnané, takže minutka mohla znamenat docela slušný propad ve výsledcích.

Po závodě jsme šli okouknout pořadatelský bufet. Na toči měli Únětickou 10° a nějakou oranžovou malynovku. K jídlu byly krom nějakých toastů a couscousu také klobásky, ale než jsem si ji dal, tak jsem musel pořadatele vyzvat, ať jich rozrožní aspoň deset, že po jednom kusu dle objednávek to opravdu nepůjde… Dali jsme dva kousky do každé prorážečky a jeli jsme na prohlídku Chyšského zámku, na kterou se těšil hlavně Peco, který však bohužel touto dobou měl svolávání do mešity. Shodou okolností byla v zámku i restaurace a je to k neuvěření, dokonce i pivovar . Jako hladoví vlci jsme si objednali něco k jídlu a hlavně k pití. Pivo bylo vskutku špičkové, ale jídlo bylo otřesné. Takové bychom nedostali ani v práci v kantýně. Při odchodu jsme koupili ještě nějaké vzorky místního piva a vyrazili nazpět. Kope měl problémy s kontakty u světlometů, takže nám sem tam zhasla světla a jeli jsme lesem po tmě. To se musel Peco hodně modlit k Alláhovi, že jsme se nenabourali. Po dojezdu jsme otevřeli polotmavého Prokopa a koukali na fotbal spolu s jedním fandou, který nás hláškou: „Dneska všichni nějak moc padají a odskakuje jim míč, myslím, že je špatně posekaný trávník!“ docela odrovnal. Po prvním prodloužení jsme to zabalili. O úspěchu Bayernu jsme se dozvěděli až ráno.

Sobotní ráno bylo docela chladné, takže jsem letěl koupit čajík na zahřátí do pořadatelského bufetu. Měli bohužel jenom nějakej velkej černej, tak jsem holt bral, co bylo. Kope rozhýbal lýtko a šlo se na druhou etapu. Oproti prvnímu dni byl závod převážen v bílém čistém lese, takže člověk neměl moc času na odpočinek a musel docela překládat. Pajoš to rozběhl slušně, ale po dvou povedených chybách se docela propadl a skončil na 17. místě. Kope si údajně šel jen pro mapu, ale pomalu rozběhl lýtko a postupně se dostával na vyšší příčky. Bohužel také nešel zcela čistě a bylo z toho nakonec slušné 10. místo. Tato etapa byla ještě mnohem vyrovnanější než ta první.
Během druhé etapy došly pořadatelům klobásy (docela brzo na to, že tam bylo přihlášeno 600 lidí), tak jsme vyzkoušeli hospůdku sousedící s centrem závodů Pod Lany. Tam jsem podruhé v životě byl svědkem zvláštního úkazu; hostinský, který byl naštvaný, že mu tam chodí lidi (poprvé to bylo v Cimrmanovské hře Hospoda Na mýtince). S neskutečným odporem nám udělal v mikrovlnce dvě klobásy a natočil pivo. Docela slušný zážitek. Odpoledne nás čekala třetí etapa v podobě lesního sprintu, takže jsme si šli na chvíli dáchnout.

Před touto etapou pořadatelé avizovali, že mapa je jen zvětšená z 1:10 000 do 1:5 000, což není zrovna dobrá cesta ke kvalitní mapě. Tento pokus jsem zažil již na Magnusu, kde však tento závod nebyl zařazen do rankingu a poprvé jsem to okusil loni u Brka na nějakém Haná Orienteering Festivalu, kde jen zvětšil areál Bohemy do 1:5 000 a udělal na něm vložený závod, který se nezapočítával do žádného celkového pořadí. Brko si ani nelámal hlavu s nějakým rozdílem mezi ISOMem a ISSOMem. Neboť ani na Sklárně nedošlo k žádným úpravám měřítka 1:5 000, tak se mapa bohužel stala nejslabší článkem této etapy. Musím podotknout, že v takovém balvanovém terénu se nemapuje každý kámen, ale je to nějak rozumně zgeneralizováno. Pokud však dojde k zvětšení takto zgeneralizované mapy, vylezou na povrch chyby, které v „desítce“ nepoznáme. Ještě k tomu do „pětky“ lze zmapovat mnohem více detailů (v tomto případě kamenů), které usnadňují orientaci, a mělo by se pohýbat i s vrstevnicemi či změnit ekvidistanci na 2,5 m, protože některé tvary působily hodně vlažně. Kope moc chyb neudělal, ale vzhledem ke zranění to nerval. Pajoš dostal Kopeho instrukce a i přes ně se nevyvaroval několika chyb a skončil 23. třináct vteřin před Kopem, který obsadil 25. místo.
Po závodě jsme rychle nastartovali kočár a jeli se společně s Šárkou a Honzou najíst doufaje lépe než den předtím. Zastavujeme v první hospodě a objednáváme. Při objednávce zjišťujeme, že jsou zcela vyjedení a moc už toho nemají. V těchto končinách je asi častým zvykem, že dochází jídlo velice rychle, tady tomu businessu moc nedávají… Hladový po náročném dvouetapovém dni objednávám česnečku a nějakou ďábelskou směs s bramboráčky. Porce (dětská), kterou mi donesli, mne docela zaskočila. Zkouším to zachránit palačinkami, ale ty jsem slupl na dvě vidličky. Hladový a unaven se vracím s ostatními na pokoj a koštujeme posledního Prokopa s Antonem a jdeme spát, neboť nás zítra čeká 15 km.

Nedělní ráno opět zachraňuji dvěma velkejma černejma čajema. Po nočním dešti je docela chladno, což je na 100 minut v lese lepší, než třicetistupňová vedra. Kope vyráží do lesa asi čtvrt hoďky přede mnou, ale předpokládám, že to nepůjde celé, aby pošetřil nohu. Mě očekává na druhé kontrole, ale dočkat se mne nemůže, neboť dělám na první kontrolu fatální botu a sbíhám o 30° úplně po jiné cestě do úplně jiného hustníku. Než se najdu a dorazím no jedničku, tak mám už desetiminutovou ztrátu a před sebou celou trať. Nevzdávám to a beru to jako trénink. Na dvojce mě čeká nedočkavý Kope, běží se mnou až na čtyřku a opouští mne. Já běžím dál a postupně dobíhám závodníky startující za mnou . Běžím hodně na mapu a šetřím síly. Chyb moc nedělám, ale pár dohledávkám se nevyvaruji. Asi po 80 minutách začínám mít hlad, ale říkám si, že to nějak doklepu. 21. kontrola (kód 85) mne trochu rozhodila, ale hledali to tam všichni (dokonce i stavěči ). Tento vývrat dobře určitě nebyl, ale síly na nadávání už jsem neměl. Uběhl jsem to za 110, což stačilo na 20. místo a spadl jsem z první desítky na celkové 14. místo. Nebýt té jedničky, tak jdu pod 100 a mohl jsem bojovat o celkové 5. až 8. místo.
Celkově se mi tyto závody velice líbily. Může za to hlavně nádherný terén. Škoda, že se pořadatelům nepodařilo lépe zrevidovat prostor, ale co vím, i oni nebyli spokojeni s mapou a sami si sypali popel na hlavu. Pokudvšak je mapa někde slabší, nemůže tam stavitel postavit kontrolu, což se párkrát stalo, tohle si musí pohlídat stavitel, tedy pokud nestaví od stolu. Na druhou stranu se těším, až se tam budou pořádat nějaké federály, protože já určitě přijedu.
Chtěl bych poděkovat Honzovi a Šárce za to, že odjeli ze závodů až v neděli (a ne již v sobotu) a tudíž mne mohli vzít do Ostravy autem, kde pro mne přijela Pavka.

P.S. Chtěl bych vyzdvihnou běžeckou formu našich holek, které se během poslední doby posunuly rankingem směrem vzhůru!

Aktuální výsledky na konci srpna:
84. Pavka
85. Míša
129. Zuzka
GRATULUJEME!
Kéž bych to tak mohl napsat i u chlapů .

P.S.2 Ještě včera byla Míša o 6 bodů před Pavkou, ale po správném přepočtu rankingu z Magnusu se Pavka dostala o 7 před Míšu. To jsou boje, to jsou boje …

Hoj!
Pajoš