Sklárna – 4 etapy na koncy prázdňyn’ aneb Víkend plný neologismů

Poslední prázdninový víkend nám úctyhodně nabídl troje vícedenní závody, což je na naši malou zemičku docela rarita. Na výběr byla historicky úspěšná Cena Východních Čech, malebná Sklárna a znovuobnovený West Cup. Po mnoha diskuzích a výměnách názorů nás Peco přesvědčil, že Sklárna bude to pravé ořechové (i když já ořechy zrovna nemusím, tedy pokud netečou ). Asi všichni jsme se tam kdysi objevili na federálech, myslím že v roce 2000 a 2006, takže nebylo na škodu si tento terén osvěžit v paměti. Nejnatěšenější člen naší posádky Peco týden před Sklárnou dostal nabídku reprezentovat náš oddíl na závodech ve sběru datlí a oliv v Tunisku, tuto nabídku s neradostí přijal, vyměnil si pár dinárů, zapnul roaming a letěl. Ve startovce tak zbyli už jen Pajoš s Kopem, neboť Pavka ze zdravotních důvodů svůj start také odvolala.

Cesta na Sklárnu je z Krnova docela dlouhá, a tak jsem využil nejspolehlivější způsob dopravy do Prahy, a to vlakovou. V Praze mě nabral Kope do své limuzíny a po lehkém nákupu plátkovýho sejra, mynerálky, bílejch rohlýků a hroznovýho vína jsme vyrazili směr les, přičemž jsme stihli ještě vyhlídkovou trasu centrem Prahy. Při příjezdu na závody nám již tekly sliny z pohledu na krásné prostředí lesa bez kopřiv a ostružin, místo kterých zde kvetly a bujely balvany, kamínky, šutráky a skalky. Proběhla „rychlá“ prezentace, ubytování a šlo se na první etapu.

Na start docela daleko, ale člověk se aspoň po celodenním cestování protáhl. Trať byla docela rychlá, převážná část kontrol byla umístěna v hustníku, takže, kdo nešel přesně, tak ztrácel. Jedna kontrola potrápila mnoho závodníků, a to kód 43, šutr, kde jinde, než v hustníku, který mnozí nabíhali několikrát ze všech možných stran. Závod byl jinak pěkný a náročný. Pajoš si nevzal prorážečky (blbec), neboť si myslel, že to bude v čistém lese a po doběhu si pak za odvážnost mohl lízat krvavé rány. Kope po pár Pajošových radách vyrazil také do terénu, ale na trojce se mu ozvalo opět lýtko a musel razantně omezit svou rychlost, čímž ztratil svůj vybudovaný náskok na Pajoše a nakonec skončil asi 2 a půl minutky za ním. V této „poznávací“ etapě dělali chyby naštěstí úplně všichni, takže se Pajoš umístil na 5. místě a Kope na 12. Nutno podotknout, že časy byly velice vyrovnané, takže minutka mohla znamenat docela slušný propad ve výsledcích.

Po závodě jsme šli okouknout pořadatelský bufet. Na toči měli Únětickou 10° a nějakou oranžovou malynovku. K jídlu byly krom nějakých toastů a couscousu také klobásky, ale než jsem si ji dal, tak jsem musel pořadatele vyzvat, ať jich rozrožní aspoň deset, že po jednom kusu dle objednávek to opravdu nepůjde… Dali jsme dva kousky do každé prorážečky a jeli jsme na prohlídku Chyšského zámku, na kterou se těšil hlavně Peco, který však bohužel touto dobou měl svolávání do mešity. Shodou okolností byla v zámku i restaurace a je to k neuvěření, dokonce i pivovar . Jako hladoví vlci jsme si objednali něco k jídlu a hlavně k pití. Pivo bylo vskutku špičkové, ale jídlo bylo otřesné. Takové bychom nedostali ani v práci v kantýně. Při odchodu jsme koupili ještě nějaké vzorky místního piva a vyrazili nazpět. Kope měl problémy s kontakty u světlometů, takže nám sem tam zhasla světla a jeli jsme lesem po tmě. To se musel Peco hodně modlit k Alláhovi, že jsme se nenabourali. Po dojezdu jsme otevřeli polotmavého Prokopa a koukali na fotbal spolu s jedním fandou, který nás hláškou: „Dneska všichni nějak moc padají a odskakuje jim míč, myslím, že je špatně posekaný trávník!“ docela odrovnal. Po prvním prodloužení jsme to zabalili. O úspěchu Bayernu jsme se dozvěděli až ráno.

Sobotní ráno bylo docela chladné, takže jsem letěl koupit čajík na zahřátí do pořadatelského bufetu. Měli bohužel jenom nějakej velkej černej, tak jsem holt bral, co bylo. Kope rozhýbal lýtko a šlo se na druhou etapu. Oproti prvnímu dni byl závod převážen v bílém čistém lese, takže člověk neměl moc času na odpočinek a musel docela překládat. Pajoš to rozběhl slušně, ale po dvou povedených chybách se docela propadl a skončil na 17. místě. Kope si údajně šel jen pro mapu, ale pomalu rozběhl lýtko a postupně se dostával na vyšší příčky. Bohužel také nešel zcela čistě a bylo z toho nakonec slušné 10. místo. Tato etapa byla ještě mnohem vyrovnanější než ta první.
Během druhé etapy došly pořadatelům klobásy (docela brzo na to, že tam bylo přihlášeno 600 lidí), tak jsme vyzkoušeli hospůdku sousedící s centrem závodů Pod Lany. Tam jsem podruhé v životě byl svědkem zvláštního úkazu; hostinský, který byl naštvaný, že mu tam chodí lidi (poprvé to bylo v Cimrmanovské hře Hospoda Na mýtince). S neskutečným odporem nám udělal v mikrovlnce dvě klobásy a natočil pivo. Docela slušný zážitek. Odpoledne nás čekala třetí etapa v podobě lesního sprintu, takže jsme si šli na chvíli dáchnout.

Před touto etapou pořadatelé avizovali, že mapa je jen zvětšená z 1:10 000 do 1:5 000, což není zrovna dobrá cesta ke kvalitní mapě. Tento pokus jsem zažil již na Magnusu, kde však tento závod nebyl zařazen do rankingu a poprvé jsem to okusil loni u Brka na nějakém Haná Orienteering Festivalu, kde jen zvětšil areál Bohemy do 1:5 000 a udělal na něm vložený závod, který se nezapočítával do žádného celkového pořadí. Brko si ani nelámal hlavu s nějakým rozdílem mezi ISOMem a ISSOMem. Neboť ani na Sklárně nedošlo k žádným úpravám měřítka 1:5 000, tak se mapa bohužel stala nejslabší článkem této etapy. Musím podotknout, že v takovém balvanovém terénu se nemapuje každý kámen, ale je to nějak rozumně zgeneralizováno. Pokud však dojde k zvětšení takto zgeneralizované mapy, vylezou na povrch chyby, které v „desítce“ nepoznáme. Ještě k tomu do „pětky“ lze zmapovat mnohem více detailů (v tomto případě kamenů), které usnadňují orientaci, a mělo by se pohýbat i s vrstevnicemi či změnit ekvidistanci na 2,5 m, protože některé tvary působily hodně vlažně. Kope moc chyb neudělal, ale vzhledem ke zranění to nerval. Pajoš dostal Kopeho instrukce a i přes ně se nevyvaroval několika chyb a skončil 23. třináct vteřin před Kopem, který obsadil 25. místo.
Po závodě jsme rychle nastartovali kočár a jeli se společně s Šárkou a Honzou najíst doufaje lépe než den předtím. Zastavujeme v první hospodě a objednáváme. Při objednávce zjišťujeme, že jsou zcela vyjedení a moc už toho nemají. V těchto končinách je asi častým zvykem, že dochází jídlo velice rychle, tady tomu businessu moc nedávají… Hladový po náročném dvouetapovém dni objednávám česnečku a nějakou ďábelskou směs s bramboráčky. Porce (dětská), kterou mi donesli, mne docela zaskočila. Zkouším to zachránit palačinkami, ale ty jsem slupl na dvě vidličky. Hladový a unaven se vracím s ostatními na pokoj a koštujeme posledního Prokopa s Antonem a jdeme spát, neboť nás zítra čeká 15 km.

Nedělní ráno opět zachraňuji dvěma velkejma černejma čajema. Po nočním dešti je docela chladno, což je na 100 minut v lese lepší, než třicetistupňová vedra. Kope vyráží do lesa asi čtvrt hoďky přede mnou, ale předpokládám, že to nepůjde celé, aby pošetřil nohu. Mě očekává na druhé kontrole, ale dočkat se mne nemůže, neboť dělám na první kontrolu fatální botu a sbíhám o 30° úplně po jiné cestě do úplně jiného hustníku. Než se najdu a dorazím no jedničku, tak mám už desetiminutovou ztrátu a před sebou celou trať. Nevzdávám to a beru to jako trénink. Na dvojce mě čeká nedočkavý Kope, běží se mnou až na čtyřku a opouští mne. Já běžím dál a postupně dobíhám závodníky startující za mnou . Běžím hodně na mapu a šetřím síly. Chyb moc nedělám, ale pár dohledávkám se nevyvaruji. Asi po 80 minutách začínám mít hlad, ale říkám si, že to nějak doklepu. 21. kontrola (kód 85) mne trochu rozhodila, ale hledali to tam všichni (dokonce i stavěči ). Tento vývrat dobře určitě nebyl, ale síly na nadávání už jsem neměl. Uběhl jsem to za 110, což stačilo na 20. místo a spadl jsem z první desítky na celkové 14. místo. Nebýt té jedničky, tak jdu pod 100 a mohl jsem bojovat o celkové 5. až 8. místo.
Celkově se mi tyto závody velice líbily. Může za to hlavně nádherný terén. Škoda, že se pořadatelům nepodařilo lépe zrevidovat prostor, ale co vím, i oni nebyli spokojeni s mapou a sami si sypali popel na hlavu. Pokudvšak je mapa někde slabší, nemůže tam stavitel postavit kontrolu, což se párkrát stalo, tohle si musí pohlídat stavitel, tedy pokud nestaví od stolu. Na druhou stranu se těším, až se tam budou pořádat nějaké federály, protože já určitě přijedu.
Chtěl bych poděkovat Honzovi a Šárce za to, že odjeli ze závodů až v neděli (a ne již v sobotu) a tudíž mne mohli vzít do Ostravy autem, kde pro mne přijela Pavka.

P.S. Chtěl bych vyzdvihnou běžeckou formu našich holek, které se během poslední doby posunuly rankingem směrem vzhůru!

Aktuální výsledky na konci srpna:
84. Pavka
85. Míša
129. Zuzka
GRATULUJEME!
Kéž bych to tak mohl napsat i u chlapů .

P.S.2 Ještě včera byla Míša o 6 bodů před Pavkou, ale po správném přepočtu rankingu z Magnusu se Pavka dostala o 7 před Míšu. To jsou boje, to jsou boje …

Hoj!
Pajoš

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s