Mistrovský víkend 21.-22.9. pro mnohé daleko bydlící začal již pátek. Po práci sbalit kufry a vyjet směr Jablonec. Bohužel, ale spíše bohudík, cesta vedla přes Ostravu, kde se zrovna konaly Svatováclavské slavnosti piva u zámečku v Zábřehu. Prošli jsme si pár stánků, závozníci ochutnávali a řidič nakupoval dostatek zásob na dlouhou cestu na sever Čech. Zastávka zde byla sice krátká, ale dostatečné dlouhá na to, aby se posádka vynáladila a kufr auta se dostlal mnoha speciálními vzorky z okolních minipivovarů.

Dalších 5 hodin jízdy bylo proloženo nejen písněmi, ale také intelektuálními rozpravami na různá důležitá životní témata, probrala se taktika na víkendové mistrovství a to vše bylo přerušováno častými zastávkami na uvolnění oblasti konce vylučovací soustavy.

Do Jablonce jsme přijížděli již za tmy a zcela hladoví, již se tolik nezpívalo, ale za to rádio řvalo na plno. Našli jsem pizzerku a obsadili stůl. Než se číšnice rozkoukala, Kope, který hladovějíce celou cestu, nám rozdal jídelní lístky, čímž nejen dal všem rázně najevo, že má hlad, ale hlavně na*ral před obsluhováním obsluhu. Rychle jsme objednali v domnění, že to bude také rychle uvařeno, ale opak byl pravdou. Pivo bylo hrozné (nějaká pražský protlak), vývar vyvařovali snad půl hodiny a do toho Kope na nekuřáckou část hospody nervózně pokřikoval LI-BE-REC, neboť si nebyl zcela jist, ve kterém severočeském městě je. Podle kyselých ksichtů ostatních hostů mu bylo brzy jasné, že se spletl. Po příchodu bandy z POBa si zazpíval i Baníček, čímž všem okolo prozradil, ze které periferie jsem přijeli. Naštěstí pak přinesli jídlo a na chvíli byl klid. Po zaplacení jsme si ještě zabékali na náměstí LI-BE-REC, někteří si spletli WC s telefonní budkou a jeli jsme se ubytovat na chatu Lučanka.

Ráno jsme vydatně posnídali, neboť start byl až ve 12h. Na shromaždišti jsme vztyčili stan, Pajoš s Pavkou si připnuli čísla na hruď a šlo se do bloků. První úseky vyletěly do lesa a nastala doba čekání na první rádiokontroly. Bohužel pro zbylé úseky krnovských štafet bylo čekání delší, než si asi představovaly. Vyslání na první úsek Rychlého s Rychlou bylo paradoxně rozhodnutí ne zcela dobré, lépe řečeno špatné. Pavka po páteční divoké pivní jízdě bojovala nejen s mapou, ale i s drakem. Pajoš sice draka nepotkal, ale zbytečně střízlivá přemotivovanost mu stála v cestě, neboť na jednom postupu chtějíce se udržet rozjetého vlaku se zadíval na paty svých soupeřů, až s nimi přeběhl svou farstovou kontrolu o dva hustníky (kde mimochodem potkal Pavku), otočil volantem a valil zpět, přičemž mu ujel i poslední vagón. Sic potom postupně doběhl pár štafet, ale po ještě jedné botě a bezchybném pytlíku z toho bylo jen 41. místo (z 49 štafet). Pavka tento manželský propadák korunovala 37. místem (z 38 štafet).

Další úseky měly co napravovat, tedy zkazit už téměř nebylo co, takže logicky z toho mohl být jen posun vpřed. Zuzka zaběhla skvěle, na svém úseku byla časem 17. a vytáhla štafetu na 31. pozici. Peco s rýmečkou pokračoval ve šlépějích výkonu svého prvního úseku a nachystal Kopemu ještě větší sousto, než dostal od Pajoše, a to průběžné 45. místo. Manželé Kopcovi měli tedy poslední možnost dostat štafety do vyšších sfér výsledkových listin. Míša i přes chybky posunula štafetu o jednu pozici na konečné 30. místo. Nahecovaný Kope vyletěl jako raketa a zastavil se až na 20. kontrole, bohužel mu chybělo předchozích devatenáct, takže z toho byl takový menší kufřík, údajně chtěl dát všem náskok. Náskok to však byl až moc velký, neboť stáhl jen jednu pozici a byla z toho celková 44. příčka.

Pomyšlení bylo určitě na pozice vyšší, ale hodili jsme to za hlavu a jeli jsme navštívit sklárnu a minipivovar do Harrachova. Restauračka byla téměř prázdná, asi 15 neobsazených stolů, kde se vejde 10 lidí, mělo na sobě rezervačku a obsluha nás tam ne a ne pustit, že prý přijdou každou chvíli ubytovaní hosté. Nejprve jsme si mysleli, že všeci číšníci a číšnice jsou „přepracovaní/é“, ale byli jen nasraní/é na jejich arogantního kolegu, který rezervoval stoly pro svůj kšeft. Nakonec jsme ho fu*kovali i my. Kope naštěstí ustál a domluvil uvolnění nerezervovaného stolu a s poklidem jsme se napapkali žebírek a napojili lahodného piva. Řízení zbylo na Pavku, ta, nevím proč, nechtěla pivo ani vidět. Samozřejmě během celé doby strávené v pivovaru k rezervovaným stolům nikdo nepřišel…

Večer se šlo brzy spát, neboť start byl již v 9 ráno. Z poklidně začínající noci se nakonec vyklubalo rušení nočního klidu samotnými zaměstnanci chaty, kteří kolem třetí ráno přišli z nějakého tahu a začali dělat bordel v pokoji hned vedle nás. Ti, co si večer dali pár piv, tak měli mnohem slabší vnímání častých otřesů a randálu, které tato trojice vytvářela. Ani na výzvy našich žen se neuklidnili. Ráno měla být snídaně připravena na 7h, což obsluha chaty se skelnými pohledy vůbec nezvládala, takže jsme zvedli kotvy, postěžovali si provozní, zrušili snídaní a po údajné slevě opustili toto stavení.

Díky této události jsme byli na shromaždišti docela brzo, takže jsem si dali koláček, čajíček a poklábosili s Rambem. Po chvilce dorazil Peco s Koučem, který nám v sobotu chyběl. Kouč rozdal pokyny, promluvil nám do duše, že včera bylo včera a dnes to bude jiné, Pajoš připnul čtyřicítku na hruď (startovní číslo) a šel na startovní čáru. Po startu se prodral do pravopředoboku, aby zamával svému týmu a pak se hnal držet tempo co nejvíce na špici. Držejíce se koučových pokynů běží celý závod v háku a téměř bez zaváhání přináší štafetu relativně v kontaktu na 25. místě (z 59. štafet). Pavka na úseku ztratila pár míst a donesla štafetu na 37. místě. Štafetu přebíravší Kouč neznaje toliko terén jako zbytek týmu vyráží do lesa s docela defenzivním přístupem, takže více obíhal, než měl, čímž ztratil další pozice až na 43. místo. Nutno zmínit, že kouč si na trojce rozsekl koleno. Na řadě byla Míša, která zaběhla na nejkratším úseku parádně a vrátila štafetu do hry o lepší příčky. Kope nenechal nic náhodě, sice nechal v lese 2 minutky, ale přesto posunul štafetu na hratelné 31. místo. Kope předal Zuzce, které nebyla tak famózní jako v sobotu, a po několika chybách spadla na 37. místo. Peco unikl hanba startu a vyběhl s velkým břemenem na bedrech, neboť výsledek štafety záležel již jen na něm. Po vyběhnutí na divácký úsek jsme silným, někdy vulgárním, povzbuzováním vygradovali Pecovo tempo na maximum, takže si mohl doběh slávy úžit plnými doušky. Mimochodem Peco byl jeden z mála závodníků, kteří viděli celý závod od začátku do doběhu nejlepších štafet, odběhl si úsek a dokonce stihl i konec vyhlášení.
Závody byly velice pěkné, terén byl úchvatný. Myslím si, že na závodech štafet (a nejen tam) by měly být nastartovány kontroly, aby je první úseky nemusely startovat. Osobně se mi stalo, a to i ve Vrbně na prvním ČPŠ, že jsem kontroly musel startoval a za mnou přibíhající závodníci mě málem sundali bodycheckem (např. ve Vrbně v neděli díky nenastartované kontrole byla disk štafeta CHT, a to doběhli po prvním úseku první). Také velice blízké (první) kontroly ihned za startem s jedním stojanem byly častým tématem diskuze doběhnuvších závodníků, neboť se zde strhávala „bitka“ o ražení, protože na krátkém postupu se balík tak rychle nestihne natáhnou.

Nakonec bych chtěl poděkovat koučovi Míšovi, který jel přes celou republiku kvůli 5 km v lese, aby doplnil chybějící sedmý článek štafety, a to si odvezl rozseklé koleno. Míšo DÍKY.

Don Chujan