Volárna a VRBno, každoroční záruka výsledků

Mám pocit, že začíná být tradicí KRN, že když se běží na Volárně a ve Vrbně a to dokonce o jednom víkendu, jsou výsledky téměř zaručeny.

Poslední květnový den patřil v naší oblasti závodu na klasické trati na mapě Volárna, pořádaným bruntálským SBR. Musím říci, že jsem jel na závod s trochu smíšenými pocity, jelikož kvalita mapy (a mapaře) se vždy nad pivem trochu rozebírala, nicméně jsem čekal závod v jednom z nejlákavějších terénu na severu Moravy. Začínám mít pocit, že s přibývajícím věkem, již téměř veteránským, bych se měl prostě vykašlat na ty middly, nemám z toho výsledky, body už vůbec nekomentuji. Závod na Volárně mi tuto teorii opět více přiblížil do praxe. Doběhem ke sběrce jsem pobavil pár přihlížejících, jelikož jsem zakopl o snad poslední kořen na trati a ke kontrole 100 (Kope zná 🙂 ) jsem dojel doslova po zádech. O to větší zábava nastala při vyčítání. Nějaké nejrychlejší mezičasy (jednička to výjimečně nebyla) a ztráta na vítěze jen 5 minut. Jdu se podívat na výsledky a opravdu. V tu chvíli mě stál dojezd po zádech 4. flek, jelikož Johan Vavrys byl 6 sekund přede mnou. No nic, nakonec končím 7. Nad mapou rozebíráme mezičasy s Kopem (ten byl 2.) a zjišťuji, že jsem tam 4 minuty nechal. No třeba ty zimní laufy, kdy jsem doslova umíral, k něčemu přeci jen byly…

Musím říct, že závod byl opravdu pěkný. Na klasiku trochu kratší, ale to mi hrálo do karet 🙂 , nabízely se volby a taky místa kde to fakt chtělo hodně rychle běžet, či značně přibrzdit. Prostě OB jak má být. A jak jsme dopadli? Kromě výše dvou uvedených výsledků v mužích dále (pozice na velké bedně):

Gaba 3.,Barča Říhová 2.,Tomáš H. 1., Bětka 3.

První červnová neděle patřila mistrovskému závodu MSK v middlu. Terén, který část dospělých již znala z ČP štafet z předchozího roku (tehdy se nám velmi slušně dařilo v štafetových závodech), sliboval krásný OB prožitek a místy dost vysokou tepovou frekvenci při zdolávání kopců. Navíc tento závod byl kvalifikačním pro MČR na krátké trati. Velmi pěkný a dobře běhatelný byť kopcovitý terén závodníky prověřil v mnoha směrech. Tratě byly pěkné, nicméně směrné časy dost překročené. Mně osobně to až tak nevadilo, ale po sobotní klasice jsem se (asi ne jediný) trochu trápil běžecky, přibylo pár chyb a o postupovou zápletku nebyla nouze, co mě ale nakonec mrzelo nejvíc, byla brambora v cíli. Již druhá letos ve chvíli, kdy na bedně mohli stát v mužích 3 borci z Krnova, tentokrát navíc o 7 sekund. No nic, je to sport 🙂 . Pájoš vyhrál a Kope bral zase 2. flek.

Výsledkový servis (velká bedna 🙂 ):

Lenka Martínková 1.,Lenka Vojtesková 2., Barča Říhová 3. – D10N patřilo KRN 🙂 , Gaba 2., Míša 5., Víťa Daněk 4., Karel Tkáč 6., Michal Urban 4., Tomáš H. 2.

Doufám, že jsem na nikoho nezapomněl, co dodat závěrem. Volárna nám prostě sedí, není o čem, ve Vrbně jsme taky byli vidět. Co mi dost zvedlo náladu (tu OB), je fakt, že se v okrese Bruntál lze ještě kvalitně proběhnout s mapou a buzolou 🙂

– peco –

Klouzání na Jablonečku, aneb když přijede na závody 1700 OB běžců

Blíží se víkend a my opět neřešíme nic jiného, než přípravu a odjezd na velkej federál. Kolegové v práci nechápou, proč se chystám zase někam do lesa, když už týden prší a o víkendu to nemá být vůbec lepší, ba naopak :-(. Checkuji předpověď počasí a opravdu má být celej vejkend v Čechách pěkný fekál. To se nakonec i potvrzuje a zejména v sobotu si užíváme spíše počasí ze začátku prosince. Kdo nemá hřeby do lesa, rukavice (nejlépe palčáky), čepku, goráče či gumáky na shromaždiště a off road káru na odstavnou louku pro auta je pěkně v … Ale pěkně po pořádku.

První letošní Áčka přidělují svazoví funkcionáři uspořádat oddílu z Turnova. To vždy slibuje určitě velmi zajímavé závody v super terénech. Je to zcela evidentní už podle ORISu, kde se objevuje neuvěřitelných 1700 přihlášek. Osobně si myslím, že hodně běžců očekává skály a jemnou mapařinku, tito jsou trošku v údivu po příjezdu na shromaždiště, protože zjišťují, že skalní města nebudou. My na tyto závody vyrážíme už s předstihem v pátek, cestou navštěvujeme několik minipivovarů na koštovačku a ladíme tak závěrečnou přípravu. Jako vždy z toho nic nemá Pajoš, který dělá šoféra a průvodce po minipivovarech, ale pivečko si dát nemůže :-).

V sobotu ráno se probouzím nějaký rozlámaný a říkám si, jak se připravit na těžkou klasiku a start někdy kolem třetí hodiny odpolední? Naštěstí se Pája a Pája postarají o super snídani, která vydrží celý den a nevyžaketím ani při klasice. Vyrážíme směr centrum závodu v Rokyté a říkáme si, že je nějaké teplé počasí (předpověď od rosniček opět špatná). Dorazíme na shromaždiště, stavíme oddílový ministan a už je to tady. Začíná pršet, celkem dost fest, a vydrží to celý den. My co startujeme hodně pozdě, zalezeme do stanu a očekáváme, kdy bude Béďa hlásit první doběhnuvší závodníky. Víme, že to zadarmo rozhodně nebude a parametry tratí jsou dosti divoké i na federál. Mužská elita slibuje 32 terčíků, 15,1 km a 590 m vysoko :-). No nic, pořád nic a stále nikdo, a tak je čas vypadnout na start. Při odchodu slyším, že dobíhají první eliťáci a jejich časy jsou hodně přes 100 minut, začínám se opravdu těšit :-). Na startu beru číslo, mrknu do startovky, kdo jde přede mnou a kdo za mnou a jdu na to. 3,2,1 a překládat. Hned první terčík je schován v jeskyni, tak začínám opatrně a na jisto (jak říkával Láďa), šup a mám ji a fičíme dál. Postupně se prokousávám závodem a opravdu si to užívám, prakticky každý postup je potřeba něco řešit. Brzo však zjišťuji, že prudké svahy neskutečně kloužou a tak postupně volím spíše obíhačky, než to kotlit rovně přes hluboká údolí. Tímto způsobem asi postupovala většina závodníků. Je to škoda, protože to trošku vymazalo některé volby (za sucha by to tak určitě nebylo) a lehce ubralo z velmi kvalitně a promyšleně postaveného závodu. Ke klouzačkám přispělo asi také i proběhnuvší množství lidí a vysoké startovní číslo bylo tentokráte spíše nevýhodou. Celý závod jdu sám a užívám si ho plnými doušky, nemám hodinky a vůbec netuším, jak dlouho už jsem v lese. V cíli vyčítám a zjišťuji, že to trvalo krásných 123 minut, a poslední ani náhodou nejsem :-).

A jak si vedli moji kamarádi? V kategorii mužské elity se mnou ještě závodil Pajoš, který mi nadělil pětku a skončil na pěkném 25. místě. Jeho žena Pája, si slušně poradila s tratí D21A a obsadila 19. příčku. Zuzka doplnila v této kategorii Pavku a obsadila 45. místo. Janča si užila trať D21B a doběhla si pro 27. flek. Dan byl v H40B na 33. místě a Mini v H21C na 26. místě. Míša se šla proklusnout a omrknout krásy Českého ráje, více ji bolavý kotník ještě nedovolil. Hodně velkou černou tečku dostala paní na startu, která nepustila do lesa Káju!!!

Po závodě navštěvujeme Svijanskou pivovarskou hospodu, narveme do sebe pečenou kačenu, pár piveček a fičíme bydlet. Dorazíme bydlet, odfekálníme boty, fusky a dedáče od humusu a bahna. Lupneme pár plasťáků. Pak ještě pár jahůdek do šáňa a jdeme spát. Bo co? Bo je pozdě jako cyp.

A je tu neděle a s ní krátká trať na stejném místě jako v sobotu. Počasí vypadá o poznání lépe a hlavně za celý den nezaprší, což je hodně pozitivní. Parametry krátké trati slibuji spíše leťák a i stavitel tratí Baieřík je znám jako super rychlík. Ale v tom se hodně závodníků splete. Zejména pasáž po startu je velmi záludná (objekty jsou schované v borůvčí a minihustnících), kde někteří nechávají i přes 5 minut na terčík (jak říkal Béďa: „v první třetině trati nelze získat, pouze se dá velmi ztratit“). Já mám štěstí, že startuji opět pozdě a tak mám informace, že musím jít ze začátku opatrně. Start, beru mapu H21A, kurde Rank mě nepustil do jelity, a letím. Hlavně opatrně, říkám si. A jeje, běžím po jiné cestě o 90 stupňů jinam, stejně jako Pajoš (cože to ten Láďa vždy říkal o první kontrole 🙂 ). Naštěstí jen asi pul míny zásek, pak mě ještě zrazuje jedna kontrolka v hustníku, jinak už čistě. Ke konci velký boj, závěrečný pytlík v rýze byl po sobotní těžké klasice nad moje síly.

Ostatní se s tratí také poprali a Krnov se opět neztratil. V kategorii D21A máme tři zástupkyně, Zuzka bere 28. flek a Pavka 42. flek, si to holky po sobotě přehodily. Míša, s bolavým kotníkem, je doplňuje na 56. místě. V kategorii D21B obsadila Janča 21. místo. Já beru v H21A 28. flek a vracím Pajošovi porážku ze soboty, ten končí na 33. místě. Hanz se rve s tratí H21B a končí na 45. místě. Mini je v H21C na 21. místě a Dan v H40B 39. Také Kája se konečně dostala do lesa, aby si mohla užít borůvčí a v něm schované jámy a jamky. Kája běží jako, když orel lítá, a obsazuje perfektní 12. místo v kat. HDR a je z nás všech nejlepší :-). Káju doplní v kat. HDR ještě malá Belli, nejmladší účastník z našeho oddílu a doběhne si pro 34. místo.

Celkově bych to zhodnotil, jako velmi pěkné a povedené závody. V sobotní klasice nakonec byly i nějaké ty skalky :-). Pořadatelé z Turnovského oddílu ukázali, že pořádat umí a i přes velkou nepřízeň počasí zvládli skoro vše na jedničku. My jsme si všichni báječně zasportovali a užili si pořádný orienťáky :-).

Thomas Kopperson, Team SVEDEN from KRPakov.

Valašské jarní probuzení

Druhý dubnový víkend patřil Mistrovství Moravy ve Vápenkách. Pořadatelství se zhostily Luhačovice a nabídly nám nový, dosud ultrou nepolíbený, terén. Počasí bylo objednané, takže jediné negativum, nebál bych se ho nazvat šokem, které Pajoš pocítil, bylo pár voltů, které k němu doputovaly z elektrického ohradníku skrze stanovou aluminiovou tyč.

Sobotní klasiky se zúčastnilo celkem 10 statečných Krnováků. Nejlépe se vedlo našim vetošům, kteří se všichni vlezli do první desítky; Mistr Moravy Tomáš, Honza 5. a Mojmír na 9. místě. Nevím, zda-li Tomáš postavil za titul lahev, ale o plném autě vína si šuškaly i slépky na hnoju (myslím, že by se na tento triumf mělo alespoň vzpomenout na posezónním Krnovském přeboru). V Příchozích Mini vybojoval bramboru, v HDR Kája 9. místo. Tímto výčet výsledků v TOP 10 končí, neboť v hlavních kategoriích se nám nepodařilo proklouznout tak vysoko. Částečně to má na svědomí i přítomnost mnoha slovenských bratrů, kteří zde měli také svůj Pohárik. Nejvýše se dostal Pajoš na 17. místo, kousíček za ním doběhl Kope na 21. pozici, přičemž o Pajošův skalp přišel postupem na předsběrku. Peco závod vzdal s výhledem na lepší štafetové zítřky. Z holek nastoupila jen Míša se Zuzkou, neboť Pavka momentálně odolávala hlavnímu ataku rýmečky a šetřila se na neděli. Míša doběhla 27. a Zuzka 32. Klasika byla klasicky valašská, Mára to postavil pěkně a těžce, a kdo na to neměl, tak brblal, každopádně to byla první 90-timinutová klasika sezony, takže takový srovnávací test, kdo jak na tom je.

V neděli došlo k změnám u krnovských štafet. U chlapů se na první úsek vrátil zpět Pajoš. U holek to rozběhla Zuzka a favorizovaná vetošská štafeta se rozpadla sobotním odjezdem Mistra Moravy domů.

Bohužel Pajošovo defenzivní ulehnutí ke spánku ve 20:15 nemělo pochopení u zbytku štafety, která ho několika SMS donutila vstát, dostavit se do Kopeho apartmánu 4+1 a probrat u několika panáků piva zítřejší taktiku. Tato debata se bohužel protáhla do dne startu, takže Pajoš do svých druhých štafet v této sezoně opět nastoupil ve stavu ne zcela vhodném k řízení dopravních prostředků… Ne zcela zregenerován z klasiky během postupu na první kontrolu (byla hodně daleko) ztratil veškerý kontakt s hlavním polem a proplétajíc se celou tratí vesměs sám pomalu dobíhá po pár chybách několik chlapů a v závěrečném pytlíku zjišťuje, Jak je důležité míti Filipa, který mu na farstě poradil, čímž urychlil jeho návrat do arény. S jeho 18. místem však býti spokojen nemohl. Na druhý úsek vyběhl nechybující Kope a začala stíhací jízda, neboť furt šlo o obhajobu oblastního Mistrovského titulu z loňských štafet. Kope letěl mnohem lépe než Pajoš, ale při vběhnutí do arény zapomněl orazit sběrku a předal otěže zodpovědnosti Pecošovi. Ten nic netušíc zaběhl svůj úsek nad očekávání a dokonce udržel za sebou Víčka. O to hořčí bylo zjištění, že ta snaha byla zbytečná. Kopeho disk však nebyl jediný napříč startovním polem, některé štafety zapomínaly podiváckou nebo předsběrku. Myslím, že konci trati v pytlíku bylo až moc kontrol. Leželo kolečko vedle kolečka a sběrka byla v aréně obklopena přihlížejícími, takže byla lehce přehlédnutelná.

Zuzce vyloženě, dle jejich slov, první úsek sedl, neboť ji úzký kontakt se startovním polem ulehčoval mapování a dohledávky. Sice doběhla v kontaktu a na lepším místě než Pajoš, ale z důvodu nízkého počtu štafet startujících v kategorii D21, to bylo místo poslední. Míša stáhla na svém úseku pár štafet a předala Pavce na 11. místě, která tuto pozici s přehledem udržela.

Vetoši zůstali na 3 úseky jen dva, tak si to rozdělili Honza-Mojmír-Honza. Myslím, že v této situaci, mohli klidně na jeden úsek nasadit Miniho, který celou dobu na shromaždišti byl. Každopádně Honza štafetu rozběhl na 3. místě, Mojmír tuto pozici udržel a Honza vbíhal na Tomášův čip do třetího úseku již do známého terénu, předběhl opavského Standu a doběhl na druhém místě za suverénním Zlínem. Férovost však zvítězila nad vítězstvím, když Honza postavil štafetu mimo soutěž.

Na konec bych citoval Pecoše po závodě: „Dva disky a dva tisíc v pr*eli!“

– pajoš –

Anaerobní víkend aneb hanácké dostihy

V sobotu ráno se probouzím po čtyřech hodinách spánku, to zase bude výkon říkám si. Holt čtyři roky přemýšlím, kdy už se konečně vyspím.
Vyrážím směr Mutkov, či jak se vlastně ta véska mezi Rýmařovem a Šternberkem jmenuje. Po doplazu na příjemné shromaždiště checkuji kdo vlastně startuje a jaký bude ranking, bodů mám velmi skromně a je třeba s tím začít něco dělat. Náš oddíl byl zastoupen velmi početně a v menší variantě stanu se krčí houf dětí a rodičů, zkušení matadoři postávají okolo a každý se chystá na svůj závod. Cesta na start – 500 metrů, sotva udělám pár kroků už brzdím. Po ostrém startu nevěřícně točím mapou s tím, že se mi to prostě nějak nezdá, že bychom měli jít vpravo, ale jdeme :-). První 2 kontroly jak z poháru elity, na trojku už lezu brzo do hustníku. Zásek v dohledávce 5. a následně odběh na 6. kontrolu mě znervózňují. Říkám si, že mě George Michael (Michal Jirka) asi brzo dojede, podělám to ještě na sedmičku a v dohledávce 8. kontroly už jsme byli spolu. V tuto chvíli se taktika závodu po lehku mění a jdu více na záda s hlídáním si základní kontury postupu. To se mi daří až do cíle. Závod nebyl na jarní OŽ špatný, trochu leťák po cestách na můj vkus a čtyři posedy? To jsem měl asi naposledy v H10 :-), ale i toto je OB a je třeba běhat ve všem a kdykoliv, takže proč ne. Po závodě kofola a grilovaný (Pajoš ví co 🙂 ). A jak se nám dařilo? Velmi dobře, stopu jsme zanechali silnou: H12C – 14. Filip Kulaša, 16. Martin Jurčík, H14C – 9. Milan Tkáč, 13. Michal Urban, HD10N – 1. Barča Říhová, 3. Vít Daněk, 8. Karel Tkáč, HDR – 4. Kája Rychlá, D21C – 4. Pavka, 5. Míša, 6. Gabka, 8. Zuza, 10. Jana, D45C – 3. Jana, H21C – 1.Kope, 2. Pajoš, 5. Peco, 29. Mini (stejně jako v ženách jsme to hanákům trochu vykradli 🙂 ),H35C – 27. Dan, H55C – 4. Vláďa, 5. Tomáš, 10. Mojmír, 11. Honza.

Gratulace všem!

V neděli jsem se už nemohl dočkat – štafety já rád. Po dlouhé době (kronikář nejsem), staví KRN 2 štafety v mužích (Somr to umí vyhecovat). Holky v klasickém složení jednu a veteráni? Ti to jistí z dálky zakouslí do horalky…

Dlouho jsme se přetahovali, kdo že vlastně bude rozbíhat mužské Áčko, toho času maskované za Béčko. My chlapci, co spolu chodíme, totiž považujeme první úsek za otázku prestiže, ale také jisté formy sebepoškozování, protože kdo to s těma reprošema má uviset. Holky, ty mají opačný problém. Na první úsek se žádná nedere. A jak to dopadlo? Co je z klanu Rychlíků a Hrouzů jde první úsek.

Omlouvám se předem holkám, ale běžel jsem druhý úsek a tak jsem rád, že jsem umonitoroval chlapce. Na diváckém úseku se jako první objevuje Miloš Nykodým, on ten chlapec umí rozběhnout i na severu, tak co by se tady bál, má minutu náskok a za ním pár natažených jednotlivců do hada v drobných intervalech. Objevuje se první náznak balíku (cca 12 štafet) a v něm jde i Pajoš. K mé radosti ještě v pytlíku pár borců proškolí z OB v zeleném údolí a já mohu vyrazit na 10. fleku vstříc hanácké divočině. Na jedničku jdu trochu defenzivně a 2. nechávám najít kluky co vybíhali pár vteřin za mnou. Po prvních cca 5ti kontrolách se vše urovnává a i plíce po sobotě chytají druhý dech. Když se na 8. kontrole i díky lepší farstě osamostatním (směrem vpřed pořadím 🙂 ) jsem mile překvapen a přeřazuji, před sebou vidím Máru Petřivalského a říkám si, že zkušený veterán se bude v zeleném závěru hodit a ono taky ano. Někde cestou mě předběhlo pár letců o jejichž čase jen přemýšlím s respektem, ale 13. flek v kontaktu s desítkou (pořadí) je celkem dobrý základ pro již mě vyhlížejícího Kopeho. Předávám s Luhánama, ti mají na posledním úseku jejich Béčka Vegana – Kope má vodiče, říkám si. Převleču se, dám řeč s Pajošem a už jdeme vyhlížet Kopeho. Něco na nás hulákal když šel kolem, ale beztak mu bylo rozumět méně než našemu Sebanovi :-). Z diváckého úseku ke sběrce, běží Vegan a pak Kope, ale co, proč brzdí, ty vo… on zase nemá sběrku, vrací se, razí sběrku už ho zase vidíme a 2. štafety za ním co proškolil i tak v pytlíku. KRN A bude 12. V novodobé historii nejlepší výsledek v poháru štafet 🙂 Béčko doběhlo 36. a také si sáhlo na body.

Souboj holek, měl bohužel smolnou skvrnu když po bojovném výkonu Pavky na prvním úseku, zvrátila trať zákeřně kotník Mišce do polohy která neumožňovala pokračovat v závodě a Zuzky boj se již proměnil ve výklus :-). I to je někdy náš sport a přejeme Mišce brzké uzdravení.

Na Landštejně (a nebo jinde 🙂 ) v plné síle zdar!

Článek byl napsán s využitím klávesnice PC

-Peco-

První letošní slezská klasika

V neděli se pořadatelství oblastního žebříčku ujal náš oddíl, lépe řečeno jeho zkušenější část. Mládež byla vyslána do lesa. I přes hrozící déšť, počasí docela vyšlo. Z počátku bylo chladněji, ale postupně se příjemně oteplilo.

V D10N vyhrála Lenka Martínková, 3. Aneta Vojtěšková, 4. Kristýna Pečonková, 5. Barča Říhová, Eva Frydrychová 2 kontroly nenašla a Klára Wieclawová šla mimo soutěž, ale s časem na bednu. V D12C Viktorie Švihelová skončila 7. a v D14C Anna Jendřejková 6.

V H10N doběhl Karel Tkáč 4., Víťa Daněk 6. a ve slušném čase mimo soutěž běžel Martin Jurčík. V H12C skončil Filip Kulaša na 12. místě a Přemek Rohner na 19. místě. V H14C skončili postupně Michal Urban 7., Tomáš Juna 9., Milan Tkáč 10., Jan Martínek 11. A František Švec 12. V H16C Honza Staníček nenašel všechny kontroly. V H55C doběhl Mojmír na 3. místě.

V HDR Miki doběhl na 6. místě a Kája na 16. fleku. Vítězství v P3 si vychutnala Bětka. V P5 si Mirek Švihel závod určitě užil a doběhl na 9. místě.

Doufám, že v takovém hojném počtu bude jezdit krnovská mládež i na další závody. Děkuji všem, kteří se podíleli na uspořádání tohoto závodu.

– pajoš –

Fotky ze závodů zde:

Oblastňáky 5.4.2014

V sobotu se mančaft rozjel do dvou oblastí. Na „slezský“ žebřík vyjelo 7 statečných, na „hanácké“ vyrazili Kope s Míšou. Důvodem rozdělení sil mezi oblasti bylo posbírání co nejvíce medailí. Tento taktický tah vyšel jen částečně, neboť jedno očekávání skončilo bramborou a druhé doběhlo bez jedné kontroly.

Slezskou oblast hostila Karviná, přesněji její lázeňský park. Byl to velice pěkný sprint s mnoha kontrolami, trať si však zachovala svou přehlednost. Pořadatelé se však nevyhnuli jedné „ptákovině“, a to postup 17-18-19 nejen u D21C. Orientačně je to určitě náročné, ale na pohled to není moc pěkné.
A jak jsme nakonec dopadli? Kája doběhla na skvělém 7. místě, Janča 6., Pavka DISK. V chlapech Pajoš 2., Peco 4. a Mini 15. Dan nepotvrdil své sprinterské kvality ze Štramberka, neboť si některé kontroly dal raději 2x, což ho odsunulo na 9. příčku.

2014-04-05

Míša s Kopem dali přednost klasickému OB v lese v Ptenském žlebu. Nezalekli se hanácké konkurence a očekávaně se umístili v popředí výsledkové listiny. Kope po celou trať udržel nastavené tempo a neohroženě zvítězil o 3 a půl minuty před Otrim i přes špatně postavenou kontrolu. Míša i s drobnými chybkami v půlce trati dosáhla na pěkné 6. místo.

Kope 5.4.2014

– pajoš –

SKOL CUP 2014 – parametry tratí

SKOL  CUP 2014 – 6.4.2014 – parametry tratí
kategorie km převýšení počet
kontrol
H10N 3,3(2,5) 10 5
H10C 2 10 6
H12C 2,3 15 8
H14C 4,2 25 11
H16C 5,3 55 13
H18C 7 70 16
H21C 9,7 95 20
H35C 7,4 80 17
H45C 5,6 65 14
H55C 5,2 60 13
H65C 4,1 45 11
D10N 3,3(2,5) 10 5
D10C 1,8 10 6
D12C 2,2 10 7
D14C 3,2 20 9
D16C 4,2 35 10
D18C 5,1 60 12
D21C 6,7 75 13
D35C 5,3 65 13
D45C 4,1 45 11
D55C 3,6 25 11
HDR 3,3(2,5) 10 5
P3 3 20 9
P5 5 45 12

1. disk na 2. oblastňáku a 3. flek ve štafetách aneb Návrat doby bronzové

Poslední březnová sobota patřila dvěma sprintovým závodům v kopcovitém městečku pod Trúbou. Krnov vyslal do souboje o mistrovské medaile celkem 18 borců a borkyň, kterým ztěžovala dopoledne orientaci mlha, skrze kterou nešly některé kontroly mnohdy najít, neboť neměly na sobě reflexy. Některým našim matadorům přišel tento závod tak jednoduchý, že nedávali pozor a vyběhli z mapy, což se stalo osudným Kopemu, který se však nenechal rozhodit a s klidnou hlavou šetře síly na odpolední štafety závod předčasně ukončil. Tento taktický krok nakonec přinesl své ovoce.

Dopolední závod byl Mistrovstvím oblasti ve sprintu pro Moravskoslezskou a Hanáckou oblast, takže se sem sjela dvojnásobná konkurence, v níž jsme neurvali ani jednu placku. Nejblíže byl však Vláďa, který byl 8 vteřin od bedny. Jelikož první tři z jeho kategorie byli z oblasti Hanácké, tak Vláďa získal titul Mistr Moravskoslezského kraje ve sprintu. Blahopřejeme! Pokud takto zredukujeme pořadí i v D21C, tak se Míša s Pavkou shodně umístily v naší oblasti na 2. místě a Zuzka na místě 4.

V nejobsazenější kategorii P obsadila Jiřka 24. a Jirka 44. místo, v HDR Kajá vybojovala krásné 11. místo, Lenka s rodinou uzavřeli výsledkovou listinu. V H55 obsadil již zmíněný Vláďa 4. a Mojmír 8. místo, v H45 skončil Honza 10. a chromý Tomáš 33. V nejmladších vetoších doběhl Dan na 28. místě. Ve vetoškách doběhla Jana 10. a Maruška 18. V hlavních kategoriích se bojovalo o postupové místo na MČR ve sprintu, to však tentokrát viselo o několik minut výše nad námi. Míša s Pavkou s pozávodní korekci časů (někde mezi sběrkami a cílovkou byl šotek) se umístily shodně na 6. místě, Zuzka hned za nimi na 8. místě a Janča doběhla 14. V mužích obsadil Pajoš 14. a Mini 32. místo. Kope si vybral žolíka a závod nenápadně píchl.

Mezizávodní mezičas jsme vyplnili obědem, a to doslova, neboť jsme na menýčko čekali nejprve asi hodinu venku a potom asi půlhodiny uvnitř proslaveného hotelu Šipka. Naštěstí jsme měli start až v druhé štafetové vlně, takže nám stačilo vytrávit. Krnov postavil dvě štafety, jednu do hlavní kategorie a jednu veteránskou. Vetoši nechali rozbíhat chladnou hlavu Marušku, která předávala Vláďovi na 7. místě, který své postavení zkušeně udržel a do třetího úseku poslal Janu, která na svém úseku něco stáhla a předávala toto tíživé břemeno odpovědnosti DanUsainu Boltovi, jež svým výkonem nezklamal jedinou svou fanynku a skvělým časem nakonec urval konečné 6. místo, což by na Mistrovství světa byla velká bedna.

Hlavní kategorie byla docela slušně obsazena, byť startovalo jen deset štafet. Aspoň to zaručovalo výsledek do TOP10. Úkol pro rozbíhající Míšu zněl jasně:„Dovez to v balíku!“ Pajoš na druhém úseku marně doufal, že bude mít na úseku docela klid a bude maximálně stahovat, ale po průběhu diváckou kontrolou, na které se svým zkušeným ražením Míša doslova předpíchala do čela, Pajošovi došlo, že to bude bolet. Míša předávala na 1. místě s balíkem na zádech. Pajoš to nakopl, ale v patách mu byl Rouman s Ondrou, které ještě na dvojce držel, ale pak mu cukli v kopci a následně i na farstě. Spojil se poté se Štěpánem a dotáhl to do cíle na 3. fleku těsně před štafetou ASU 2 a ztratil na čelo 70 vteřin. Pavka sice chtěla předávat polibkem, ale Pajoš tuto nabídku nijak nepochopil, takže obyčejné plácnutí muselo tentokrát Pavce stačit. Třetí úseky už byly roztahanější a Pavka zkušeně vytvořila náskok, který, pro napínavý konec, částečně ztratila svým originálním sprintem z divácké kontroly kolmo do gury, kde si dala navíc 4 vrstevnice a jednu skalku, což ji mohlo stát cca 20 vteřin. Ale i přes tento okamžik, který byl samozřejmě jen kvůli divákům, předala Kopemu štafetu na 3. místě s náskokem asi 45 s na obě štafety AOP. Před Kopem již bylo rozhodnuto, takže si musel hlavně hlídat záda a kódy. Po 10 minutách Kope v klidečku sbíhá k divácké a nikdo za ním, ale za pár okamžiků mílovými skoky sbíhá k divácké také Kuba, ten naštěstí dělá osudovou chybu a kazí, podobně jako Pavka, postup na první pytlíkovou kontrolu, čímž dal Kopemu, který o něm vůbec nevěděl, šanci dovézt krnovskou štafetu na bronzovou příčku. V MIXech ještě hostovala Janča na posledním úseku, ale bohužel jejich první úsek z mladické nerozvážnosti narazil špatnou kontrolu a byli DISK.

Oslavy byly bujaré, padlo několik beden šampaňského, nabouraly se desítky kil masa, snědlo se několik stovek křepelčích vajec a natřelo se několik kilo tataráku, ať z toho má něco i Peco. A jestli nezemřeli, tak tento úspěch oslavují ještě dnes.

– pajoš –

Foto Jana:

Další fotky ze závodů:

http://tatkaklima.rajce.idnes.cz/Sprint_Stramberk
http://mov.rajce.idnes.cz/OB_-_Stramberk_29.3.2014_Milan_S./