Druhý dubnový víkend patřil Mistrovství Moravy ve Vápenkách. Pořadatelství se zhostily Luhačovice a nabídly nám nový, dosud ultrou nepolíbený, terén. Počasí bylo objednané, takže jediné negativum, nebál bych se ho nazvat šokem, které Pajoš pocítil, bylo pár voltů, které k němu doputovaly z elektrického ohradníku skrze stanovou aluminiovou tyč.

Sobotní klasiky se zúčastnilo celkem 10 statečných Krnováků. Nejlépe se vedlo našim vetošům, kteří se všichni vlezli do první desítky; Mistr Moravy Tomáš, Honza 5. a Mojmír na 9. místě. Nevím, zda-li Tomáš postavil za titul lahev, ale o plném autě vína si šuškaly i slépky na hnoju (myslím, že by se na tento triumf mělo alespoň vzpomenout na posezónním Krnovském přeboru). V Příchozích Mini vybojoval bramboru, v HDR Kája 9. místo. Tímto výčet výsledků v TOP 10 končí, neboť v hlavních kategoriích se nám nepodařilo proklouznout tak vysoko. Částečně to má na svědomí i přítomnost mnoha slovenských bratrů, kteří zde měli také svůj Pohárik. Nejvýše se dostal Pajoš na 17. místo, kousíček za ním doběhl Kope na 21. pozici, přičemž o Pajošův skalp přišel postupem na předsběrku. Peco závod vzdal s výhledem na lepší štafetové zítřky. Z holek nastoupila jen Míša se Zuzkou, neboť Pavka momentálně odolávala hlavnímu ataku rýmečky a šetřila se na neděli. Míša doběhla 27. a Zuzka 32. Klasika byla klasicky valašská, Mára to postavil pěkně a těžce, a kdo na to neměl, tak brblal, každopádně to byla první 90-timinutová klasika sezony, takže takový srovnávací test, kdo jak na tom je.

V neděli došlo k změnám u krnovských štafet. U chlapů se na první úsek vrátil zpět Pajoš. U holek to rozběhla Zuzka a favorizovaná vetošská štafeta se rozpadla sobotním odjezdem Mistra Moravy domů.

Bohužel Pajošovo defenzivní ulehnutí ke spánku ve 20:15 nemělo pochopení u zbytku štafety, která ho několika SMS donutila vstát, dostavit se do Kopeho apartmánu 4+1 a probrat u několika panáků piva zítřejší taktiku. Tato debata se bohužel protáhla do dne startu, takže Pajoš do svých druhých štafet v této sezoně opět nastoupil ve stavu ne zcela vhodném k řízení dopravních prostředků… Ne zcela zregenerován z klasiky během postupu na první kontrolu (byla hodně daleko) ztratil veškerý kontakt s hlavním polem a proplétajíc se celou tratí vesměs sám pomalu dobíhá po pár chybách několik chlapů a v závěrečném pytlíku zjišťuje, Jak je důležité míti Filipa, který mu na farstě poradil, čímž urychlil jeho návrat do arény. S jeho 18. místem však býti spokojen nemohl. Na druhý úsek vyběhl nechybující Kope a začala stíhací jízda, neboť furt šlo o obhajobu oblastního Mistrovského titulu z loňských štafet. Kope letěl mnohem lépe než Pajoš, ale při vběhnutí do arény zapomněl orazit sběrku a předal otěže zodpovědnosti Pecošovi. Ten nic netušíc zaběhl svůj úsek nad očekávání a dokonce udržel za sebou Víčka. O to hořčí bylo zjištění, že ta snaha byla zbytečná. Kopeho disk však nebyl jediný napříč startovním polem, některé štafety zapomínaly podiváckou nebo předsběrku. Myslím, že konci trati v pytlíku bylo až moc kontrol. Leželo kolečko vedle kolečka a sběrka byla v aréně obklopena přihlížejícími, takže byla lehce přehlédnutelná.

Zuzce vyloženě, dle jejich slov, první úsek sedl, neboť ji úzký kontakt se startovním polem ulehčoval mapování a dohledávky. Sice doběhla v kontaktu a na lepším místě než Pajoš, ale z důvodu nízkého počtu štafet startujících v kategorii D21, to bylo místo poslední. Míša stáhla na svém úseku pár štafet a předala Pavce na 11. místě, která tuto pozici s přehledem udržela.

Vetoši zůstali na 3 úseky jen dva, tak si to rozdělili Honza-Mojmír-Honza. Myslím, že v této situaci, mohli klidně na jeden úsek nasadit Miniho, který celou dobu na shromaždišti byl. Každopádně Honza štafetu rozběhl na 3. místě, Mojmír tuto pozici udržel a Honza vbíhal na Tomášův čip do třetího úseku již do známého terénu, předběhl opavského Standu a doběhl na druhém místě za suverénním Zlínem. Férovost však zvítězila nad vítězstvím, když Honza postavil štafetu mimo soutěž.

Na konec bych citoval Pecoše po závodě: „Dva disky a dva tisíc v pr*eli!“

– pajoš –