Třetí srpnový víkend nás čekaly závody pořádané ASU, čímž už tato oddílová zkratka garantovala kvalitu a pořadatelskou zkušenost. K tomu se přidaly krásné terény v podhůří Jeseníků, které jsme mohli ochutnat již v roce 2008 při Mistrovství světa a pak na Áčkách v roce 2010 a 2012. Na špičkové mapy z per našich elitních mapařů (Hranička, Lenhart, Mareček) se mohl spolehnout každý startující. Prostě nebyl důvod se na závody za humny nepřihlásit.

Na závodě se z našeho oddílu otočilo celkem dost závodníků, ne všichni ale absolvovali všechny etapy. V kategorii HDR nás reprezentovali Kája, Bellinka a Miki, v D21A Pavka s Míšou, v H21A Kope, Peco, Somr a Pajoš, v H21B Dolph a v kategorie P Bětka, Hrouzek, Mojmír a Milada, která po těchto závodech dostala chuť na MČR na klasické trati pořádané za měsíc na Rejvíze.

Shromaždiště bylo pokaždé na jiném místě, což není pořadatelsky zcela jednoduché, ale takto zkušený oddíl se s tím popral. V nabídce měli vynikající pivo Klášter, ovocné pivo a Grenu. Dále nabízeli těstovinový salát, klobásu a steak. Nejen děti uvítaly lednici plnou nanuků. Prostě parádní nabídka, která závodníky dostatečně uspokojila. Jediné, co jim chybělo první dva dny, bylo mytí, vlastně by stačila obyčejná hadice s vodou a lavory, což bylo jen v Campu, a tedy jen poslední etapu. Počasí bylo objednané, prostě krásný slunný víkend.

První etapa proběhla ve svahu nad Starou Vsí. Terén horský a podmáčený se střídavou průběžností, tato charakteristika platila pro všechny etapy. Syndrom posledního týdne, tedy vynechání kontroly, postihl opět Kopeho, čímž ztratil asi 4 min a tak tak uhájil pozici oddílové jedničky před Pecem, který skončil na 11. místě 13 vteřin za ním. Somr jistil 25. pozici. Holky v D21A si také vybraly slabší chvilku; Míša zakufrovala na první dvě kontroly a nakonec doběhla na 8. místě. Pavka se sice kochala až na dvojce, ale po celou trať si nepotykala s mapou a po špatném odběhu z K9 spadla asi o 10 vrstevnic a závod definitivně odpískala. V kategorii HDR Kája neskutečně zabouchala a urvala 2. místo. Isabellka si došla pro místo 18. Bětka zaběhla v P velice pěkné 5. místě. Nutno podotknou, že jí nic jiného nezbývalo, neboť nemohla nechat Honzíka o hladu, takže hold musela letět.

Když padla otázka na stavitele, proč byly tratě 2x protočené převážně v nejškaredší části lesa a kontroly píchnuty na ne zcela jasných objektech, odpovědí bylo jen pousmání a že zítra to bude ještě horší…

V sobotu nás čekaly etapy dvě. Jedna normální krátká trať a druhá krátká ve skalním městě na mapě 1:5 000. Dopolední krátká proběhla částečně v šutrech, zbylé 2/3 byly bažiny a hustníky. Musím podotknout, že některé kontroly byly hodně na náhodu a nešlo se k nim vůbec promapovat. Světlinka v hustníku (kód 67) a ještě k tomu se symbolem rozhraní porostu byla opravdu chutná. Nejsem si jist, zdali tam ta světlina byla, ale rozhraní tam určitě nebylo. Jediné, co tam svítilo, byl v tmavém hustníku sotva viditelný lampion píchlý v mechovém koberci o velikosti tak 2×2 m. Když přeskočím K15 a K16 (jedná se o H21A), které tam byly asi jen pro na*rání závodníků, tak další chuťovkou byla K17. Jakési rozhraní porostu tmavého hustníku ve světlém. Prošel jsem si to tam důkladně, žádné rozhraní tam nebylo, jen byla píchlá kontrola opět uprostřed lesa u spadlého stromu, aby opět nešla vidět. Pokračování Jiříkova vidění bylo na K19. Od této kontroly Peco našel lístek, ale ten byl 40 m od stojanu, což podtrhlo regulérnost tohoto závodu. Další K20 šla krásně najít, pokud člověk vše oběhl po cestě. Cesta skoro rovně přes hustník nebyla zrovna nejlepší, ale doporučil bych ji mapaři, neboť několik nových potoků, kupek a bažin, co hustník ukrývá, by pro snazší orientaci uvítal nejeden závodník. Další K21 byla mokrá jáma. Nevím, koho tohle vzrušuje, ale píchat kontrolu doprostřed jezírka, přičemž z vody trčela jen krabička a 5 cm lampionu mi přijde až s prominutím úchylné, přičemž jediný způsob oražení kontroly je být po kolena v louži (a to si neumím představit dětské kategorie). Další kontrola č. 22 byla naštěstí součástí shluku asi pěti kontrol, takže šla po odrazu od nějakého objektu, který byl jak v mapě, tak naštěstí i ve skutečnosti, dohledat. Třešničkou na dortu byl doběh ze sběrky do cíle. To, že sběrka měla lampion vyrolovaný tak, že kontrola nebyla vidět, ani nebudu komentovat. Doběh byl skrz bažinu a neprůchodný hustník, no prostě totálním humusem. My, co jsme zvyklí na kleč, jsme šli rovně. Ostatní to raději nevýhodně oběhli. Kope pro zranění lýtka a Míša kvůli angíně nenastoupili. V H21A doběhl Peco 17., Pajoš 22. a Somr 24. V D21A Pavka 9. V H21B Dolph 5. V Péčkách Hrouzek 2., Mojmír 9., Milada 10., Bětka 11. V HDR Kája VYHRÁLA a Miki doběhl na 8. místě.
Odpoledne nás čekala krátká ve skalním městě. Po dobrém obědě a pod Kopeho koučingem jsme se připravili na šutříky. Trochu jsem měl obavy z mapy, neboť to byla jen desítka zvětšená do pětky, ve výsledku kresba působila opravdu dost syrově. Tratě byly těžké a mnohdy až moc zamotané, takže závodníkům dělala největší problémy nepřehlednost a změť koleček a spojnic, když nepočítám situace, kdy se zcela ztratili. Možná zašitost některých kontrol, ve které tyto vícedenní zcela excelovaly (někdy mi přišlo, že stavitelé (roznašeči) mezi sebou soutěží o co největší prasárnu), mohla být nižší, neboť už nalezení správného balvanu mnohdy neznamenalo nelezení i kontroly. K té se musel člověk mnohdy zohnout, aby ji vůbec zarvanou pod kamenem uviděl. Pomalým během či chůzí se trať dala zvládnout relativně bez chyb.

Tento závod byl velice zajímavý, avšak jako plnohodnotnou etapu bych ji nedával. Tohle je vhodné na nějaký vložený sprint či trénink. Možná, kdyby to bylo zmapované v měřítku, ve kterém se i běželo, bylo by to lepší, ale to by se to dosti prodražilo. Kope sice odstartoval, ale šel jen půlku, Míša si to prošla celé. Pajoš v H21A urval 3. místo, Peco 26., v D21A Pavka 10., Míša 14., v Příchozích Mojmír 2., Milada 6.

V neděli nás čekala klasika. Konečně jsem se těšil, že si zaběhám. Na startu jsem zjistil, že jsou nové paseky, což jsem si zapsal do paměti a vyrazil na stíhací jízdu za Pecou, který šel přede mnou 10 min. Kromě pár zaváhání jsem šel do osmičky slušně (dokonce jsem na ní vedl). Na devítku jsem udělal skoro čtyřminutovou botu a ztratil jsem kontakt se špicí. Pak přišla desátá kontrola, do které jsem si říkal, jak je ten závod dneska pěkný. To jsem netušil, že tato kontrola bude v zakázaném prostoru. Bylo to jakési rozhraní světliny a hustníku. To, že jsem to česal, a pak našel s pomocí dalších závodníků zašité za vývratem, jsem nějak vstřebal (přece jenom to je již čtvrtá etapa stavěná v „tomto“ stylu), ale tím, že závodníci orazivší tuto kontrolu vlastně poruší Pravidla OB, to je pořadatelům úplně jedno. Jakýkoliv protest by se stejně zamítl. Pokračujíc v běhu se už těším na dlouho očekávanou občerstvovačku, která by dle pravidel měla být přibližně po 30 minutách závodu, což po hodině běhu v slušném vedru je docela pozdě. Skutečnost, že byla zašitá v sotva průchodném hustníku už asi nikoho nepřekvapila. Rozšlapané kelímky a jehličí ve vodě nezájem pořadatelů jen podtrhly. Ani se nedivím klukům, kteří po roznosu kontrol na shromaždišti sami říkali, že by to opravdu běžet nechtěli… Zbytek trati jsem došel pěšky. Jednak mi trochu došlo a nohy se nechtěly zvedat, a jednak jsem ztratil závodní motivaci.

V etapě jsme s Pecou obsadili 19 a 20. místo, přičemž nás dostal Čermák. Pavka doběhla na pěkném 7. místě. V Příchozích Mojmír 2. a Milada 7. Celkově se umístil jen Peco, jelikož jako jediný absolvoval a také doběhl všechny etapy a skončil celkově 16. GRATULUJEME.

Suma sumárum, pořadatelé si těmito závody mohli udělat pěknou reklamu na za měsíc pořádané MČR klasika, mě tyto závody moc nepřesvědčily. Osobně si myslím, že se pořadatelé ani moc nenadřeli. Mapy E1 a E4, byť je tam napsaná revize 07/2013, mapaře vůbec neviděly, pouhá informace o nových pasekách byla pro pořadatele uspokojivá. Mapy E2 a E3 jsou přece jenom staršího data, takže tam bylo pár minoritních změn uděláno, ale de facto také beze změn. Ve výsledku za mapaře neutratili nic. Když tedy stavěli na staré mapy, tak si to stavitelé aspoň mohli projít, neboť u některých objektů by se sami zastyděli, že tam postavili kontrolu. Zašitost kontrol překračovala všechny rozumné meze. Pokud to nešlo narvat přímo pod balvan, tak lampion ležel přímo u země. Mokrou jámu jsem již zmínil. Trochu se obávám, že, pokud se tímto stylem budou nadále stavět tratě, můžeme zahodit mapu, rozdat si GPS souřadnice a zavést novou disciplínu O-geocaching.

Howgh!

Druhý srpnový víkend roku tohoto patřil Advantě, kde jsme ve složení Kope, Míša, Pavka a Pajoš (řazení jsme je zcela nahodilé, není to narážka na věk ?-)) reprezentovali okolí Krnova. Než však tyto závody začaly, proběhlo v termínu 27.7.-3.8. soustředění eliťáků v rakouském Söldenu. Kope s Míšou vyjeli raději o týden dřív, aby měli před dvojicí Pajošů o nějakou tu krvinku navíc, ale severský bůh Volvo se pro jejich taktický manévr na ně nahněval a seslal na jejich povoz zlé síly v podobě roztrhlé manžety. Naštěstí Kope povolal slovanského Borise, který přemohl a zcela si podmanil severského boha Volva, a tím zachránil dny odpočinku manželů Kopečkových.

Pajoši necestovali sami, ale na soustředění vzali i naději krnovského OB – Káju. Tréninky tedy byly zcela přizpůsobeny nejmladšímu členu osazenstva, ale i přesto jsme si párkrát kvalitně zaběhali v nadmořské výšce 2000 – 3000 m. Většina dnů měla stejný průběh. Ráno vydatná snídaně s Frau Brigitte, kde jsme si zopakovali pár základních německých frází jako: Dobré ráno – Morgen a Nashledanou – Auf Wiedersehen. I přes tento každodenní dril se Míša nevyvarovala faux pas a při odchodu ze snídaně se hrdě, nahlas a s typickým českým akcentem rozloučila slovem: „Morgen!“.

Po snídani obvykle následoval celodenní pobyt v terénu s mapou bez buzoly. Postupně jsme si vyzkoušeli klasickou turistiku s panorámaty, postupem času jsmd chůzi prokládali během, pivem a štrůdlem. Vyzkoušeli jsme si jízdu lanovkou, autobusem a tobogánem. Kope učil Káju, jak správně střílet z praku, což se jednomu kolemjdoucímu Helmutovi moc nelíbilo a počastoval nás slovy: „Das ist nicht zu spielen!“. Část výpravy zdolala i ferratu, potykali jsme si s nejstarším Evropanem Ötzim a každý večer jsme si byli vyhřát kožich do bazénu. Jeden den jsme dokonce podstoupili regenerační kúru v nejstudenějších termálních lázní v Evropě (takovou kosu v termálech jste ještě nezažili).

Večery jsme trávili při jasné obloze na verandě našich apartmánů. Probírání postupů a plánování následujícího dne bylo pravidelně kombinováno s degustací rakouských piv a vín, přičemž chuťově jasně vyhrál na celé čáře německý Weizen.

Ze Söldenu jsme si odvezli krásné vzpomínky, slušnou běžeckou formu, nové krvinky, nové boty (teda skoro všichni) a prázdné platební karty.

Ale zpátky k Advantě. Jeli jsme zde plní očekávání, co na nás Lešťa nachystal a jestli dokážeme zúročit formu ze soustředění. První etapa nás čekala přímo v Novém Městě a jeho historickém centru. Pro sprint jako dělané. Start v křáku, aby nikdo neviděl odběh a mapa velikosti pohlednice, vše nasvědčovalo tomu, že to nebude zadarmo. Všichni jsme krom Pavky startovali na začátku, což byla výhoda, neboť pozdě startující už měli trošku šero a hlavně přišla bouřka jak cip a Pavka, byť valila jako zamlada, přiběhla kapku mokrá. Míša s Pavkou doběhly na 14. resp. 15. místě, Pajoš 21., Kope 28. Po první etapě tedy holky výrazně před chlapama.

V sobotu nás čekalo všemi očekávané klečové bludiště, kvůli kterého zde asi všichni závodníci přijeli. Všichni čtyři jsme startovali přes 100, takže jsme mohli v klidu pospat po náročné a vydatné páteční večeři (jen Kope si dal dietní kuřecí plátek a taky tak podle toho vypadal…). Závod byl náročný hlavně psychicky, fyzicky ani moc ne, neboť v kleči a borůvkách moc běžet nešlo, ale šutříkový konec byl velice pěkný. Byť tam každý v dohledávkách mnohdy nechal své mládí a kdekomu pomáhaly při hledání kontrol i lehké děvy, barvy Krnova v této etapě visely výrazně vysoko. Míša 5., Pavka 18., ta si neporadila s Čermákem, ale zato si hřeben Orlických hor vychutnala do sytosti, Pajoš 7., Kope 10.

Poslední etapa byla hodně rychlá a kopcovitá. Mapa byla opět velikosti pohlednice, takže natočit 5 km u mužů znamenalo poběhat vše, co lesáci nezakázali pořadatelům použít. Před námi byla poslední možnost ukázat, co jsme naběhali. V lese jsme letěli, ale labilní chyby nás odsunuly do propadliště dějin. Kope vynechal kontrolu a musel se vracet, Pajoš si přehodil palec o jedno kolečko dopředu a hledal jiný kód. Pavka poprvé porazila Míšu a obsadily v etapě 13. resp. 14. místo. Kope zas konečně porazil Pajoše a skončil na 20. místě, Pajoš na 29.

Po těchto „výsledcích“ jsme nakonec urvali tři umístění v TOP 10. Míša celkově obsadila 8. místo, Pavka se posunula na 15. příčku. Chlapi udrželi první desítku a Pajoš těsně uhájil 6. místo před Kopem, a to jen o 42 vteřin. Tyto závody sice úplně neprověřily naši formu, ale před námi je Magnus, tak vzhůru na něj.

Morgen, 13.8.2013

O víkendu 12.-13.7.2013 jsme se zúčastnili třídenních závodů na Vysočině. Jelikož šlo o prázdninové závody a chtěli jsme si to užít, tak jsme se všichni (dobrovolně) přihlásili do elity, samozřejmě kromě našich nadějí, Káji a Bellinky, které běžely HDR, nejvíce obsazenou kategorii.

První etapa začínala v pátek odpoledne. Trať byla natočena na malém prostoru a závodník si musel hlídat, na které kolečko zrovna běží. Kontroly celkem svítily, takže kdo dobře viděl a pálil od začátku až do konce, tak udržel kontakt se špicí. Míša s Pavkou v dámské elitě urvaly 13. resp. 15. příčku, Kopemu jako jedinému neujel vlak hned v první etapě a v mužské elitě skončil 16. Hluboko za ním na 38. místě skončil terénem kochající se Pajoš, 47. skončil Peco a Somr zkušeně uzavřel výsledkovou listinu na 50. místě.

V sobotu byla na pořadu klasika. Pořadatelé na nás nachystali všudypřítomné, pro Botas typické, rýhy, ke kterým navíc přidali místy docela chutné bažinky. Kdo v tomto závodě nebyl aspoň po kolena v bahně, ten nemohl najít všechny kontroly :-). Z důvodu pravděpodobně nějaké jazykové bariéry se Pavka omylem napila z kohoutku Not Drinking Water a klasiku kvůli střevním problémům vzdala, takže v dámské elitě zůstala už jen Míša a ta si pohlídala pěkné 13. místo. U chlapů se těsně do první dvacítky dostal Pajoš (též měl potíže, ale ne z vody :-)) a kousek za ním byl na 23. místě Kope. Somr si pohlídal Čermáka a skončil 42. Peco psychicky nezvládl doběhnutí Pajošem a závod ve 2/3 trati vzdal :-).

Odpoledních pivních štafet jsme se neúčastnili, neboť Pajoš dostal za „pátek“ na sobotu stopku a Peco měl rodinné povinnosti. Kope se Somrem tím pádem neměli třetího do štafety :-).

V neděli přišel na řadu handicap. Čest Krnova v dámské elitě udržela Míša, která doběhla v celkovém pořadí na skvělém desátém místě a z krnovských eliťáků vystoupala nejvýše. Pavka si po sobotním disku dala trať jen tréninkově. U mužů nakonec skončili po velké stíhací jízdě v první dvacítce Kope s Pajošem na 15. resp. 17. místě. Somr si s přehledem pohlídal první čtyřicítku a nakonec se umístil na pěkném 36. místě. Peco z důvodů šetření sil na další závody nenastoupil.

V kategorii HDR nás reprezentovaly naše holky Kája s Bellinkou. Zatímco pro Bellinku to byly první třídenní závody v konkurenci téměř 100 závodníků, Kája zkušeně na trati utíkala i rodičům a její celkové umístění bylo z Krnováků nejlepší, a to celková 8. příčka.

Ještě bych chtěl poděkovat spřátelenému oddílu OOP za propůjčení tunelu, díky němuž byly (nejen) naše děti chráněny před deštěm.

Pajoš mit Zitronen