Mag(h)nus aneb Jak se dělá business

Třetí srpnový víkend nás čekaly závody pořádané ASU, čímž už tato oddílová zkratka garantovala kvalitu a pořadatelskou zkušenost. K tomu se přidaly krásné terény v podhůří Jeseníků, které jsme mohli ochutnat již v roce 2008 při Mistrovství světa a pak na Áčkách v roce 2010 a 2012. Na špičkové mapy z per našich elitních mapařů (Hranička, Lenhart, Mareček) se mohl spolehnout každý startující. Prostě nebyl důvod se na závody za humny nepřihlásit.

Na závodě se z našeho oddílu otočilo celkem dost závodníků, ne všichni ale absolvovali všechny etapy. V kategorii HDR nás reprezentovali Kája, Bellinka a Miki, v D21A Pavka s Míšou, v H21A Kope, Peco, Somr a Pajoš, v H21B Dolph a v kategorie P Bětka, Hrouzek, Mojmír a Milada, která po těchto závodech dostala chuť na MČR na klasické trati pořádané za měsíc na Rejvíze.

Shromaždiště bylo pokaždé na jiném místě, což není pořadatelsky zcela jednoduché, ale takto zkušený oddíl se s tím popral. V nabídce měli vynikající pivo Klášter, ovocné pivo a Grenu. Dále nabízeli těstovinový salát, klobásu a steak. Nejen děti uvítaly lednici plnou nanuků. Prostě parádní nabídka, která závodníky dostatečně uspokojila. Jediné, co jim chybělo první dva dny, bylo mytí, vlastně by stačila obyčejná hadice s vodou a lavory, což bylo jen v Campu, a tedy jen poslední etapu. Počasí bylo objednané, prostě krásný slunný víkend.

První etapa proběhla ve svahu nad Starou Vsí. Terén horský a podmáčený se střídavou průběžností, tato charakteristika platila pro všechny etapy. Syndrom posledního týdne, tedy vynechání kontroly, postihl opět Kopeho, čímž ztratil asi 4 min a tak tak uhájil pozici oddílové jedničky před Pecem, který skončil na 11. místě 13 vteřin za ním. Somr jistil 25. pozici. Holky v D21A si také vybraly slabší chvilku; Míša zakufrovala na první dvě kontroly a nakonec doběhla na 8. místě. Pavka se sice kochala až na dvojce, ale po celou trať si nepotykala s mapou a po špatném odběhu z K9 spadla asi o 10 vrstevnic a závod definitivně odpískala. V kategorii HDR Kája neskutečně zabouchala a urvala 2. místo. Isabellka si došla pro místo 18. Bětka zaběhla v P velice pěkné 5. místě. Nutno podotknou, že jí nic jiného nezbývalo, neboť nemohla nechat Honzíka o hladu, takže hold musela letět.

Když padla otázka na stavitele, proč byly tratě 2x protočené převážně v nejškaredší části lesa a kontroly píchnuty na ne zcela jasných objektech, odpovědí bylo jen pousmání a že zítra to bude ještě horší…

V sobotu nás čekaly etapy dvě. Jedna normální krátká trať a druhá krátká ve skalním městě na mapě 1:5 000. Dopolední krátká proběhla částečně v šutrech, zbylé 2/3 byly bažiny a hustníky. Musím podotknout, že některé kontroly byly hodně na náhodu a nešlo se k nim vůbec promapovat. Světlinka v hustníku (kód 67) a ještě k tomu se symbolem rozhraní porostu byla opravdu chutná. Nejsem si jist, zdali tam ta světlina byla, ale rozhraní tam určitě nebylo. Jediné, co tam svítilo, byl v tmavém hustníku sotva viditelný lampion píchlý v mechovém koberci o velikosti tak 2×2 m. Když přeskočím K15 a K16 (jedná se o H21A), které tam byly asi jen pro na*rání závodníků, tak další chuťovkou byla K17. Jakési rozhraní porostu tmavého hustníku ve světlém. Prošel jsem si to tam důkladně, žádné rozhraní tam nebylo, jen byla píchlá kontrola opět uprostřed lesa u spadlého stromu, aby opět nešla vidět. Pokračování Jiříkova vidění bylo na K19. Od této kontroly Peco našel lístek, ale ten byl 40 m od stojanu, což podtrhlo regulérnost tohoto závodu. Další K20 šla krásně najít, pokud člověk vše oběhl po cestě. Cesta skoro rovně přes hustník nebyla zrovna nejlepší, ale doporučil bych ji mapaři, neboť několik nových potoků, kupek a bažin, co hustník ukrývá, by pro snazší orientaci uvítal nejeden závodník. Další K21 byla mokrá jáma. Nevím, koho tohle vzrušuje, ale píchat kontrolu doprostřed jezírka, přičemž z vody trčela jen krabička a 5 cm lampionu mi přijde až s prominutím úchylné, přičemž jediný způsob oražení kontroly je být po kolena v louži (a to si neumím představit dětské kategorie). Další kontrola č. 22 byla naštěstí součástí shluku asi pěti kontrol, takže šla po odrazu od nějakého objektu, který byl jak v mapě, tak naštěstí i ve skutečnosti, dohledat. Třešničkou na dortu byl doběh ze sběrky do cíle. To, že sběrka měla lampion vyrolovaný tak, že kontrola nebyla vidět, ani nebudu komentovat. Doběh byl skrz bažinu a neprůchodný hustník, no prostě totálním humusem. My, co jsme zvyklí na kleč, jsme šli rovně. Ostatní to raději nevýhodně oběhli. Kope pro zranění lýtka a Míša kvůli angíně nenastoupili. V H21A doběhl Peco 17., Pajoš 22. a Somr 24. V D21A Pavka 9. V H21B Dolph 5. V Péčkách Hrouzek 2., Mojmír 9., Milada 10., Bětka 11. V HDR Kája VYHRÁLA a Miki doběhl na 8. místě.
Odpoledne nás čekala krátká ve skalním městě. Po dobrém obědě a pod Kopeho koučingem jsme se připravili na šutříky. Trochu jsem měl obavy z mapy, neboť to byla jen desítka zvětšená do pětky, ve výsledku kresba působila opravdu dost syrově. Tratě byly těžké a mnohdy až moc zamotané, takže závodníkům dělala největší problémy nepřehlednost a změť koleček a spojnic, když nepočítám situace, kdy se zcela ztratili. Možná zašitost některých kontrol, ve které tyto vícedenní zcela excelovaly (někdy mi přišlo, že stavitelé (roznašeči) mezi sebou soutěží o co největší prasárnu), mohla být nižší, neboť už nalezení správného balvanu mnohdy neznamenalo nelezení i kontroly. K té se musel člověk mnohdy zohnout, aby ji vůbec zarvanou pod kamenem uviděl. Pomalým během či chůzí se trať dala zvládnout relativně bez chyb.

Tento závod byl velice zajímavý, avšak jako plnohodnotnou etapu bych ji nedával. Tohle je vhodné na nějaký vložený sprint či trénink. Možná, kdyby to bylo zmapované v měřítku, ve kterém se i běželo, bylo by to lepší, ale to by se to dosti prodražilo. Kope sice odstartoval, ale šel jen půlku, Míša si to prošla celé. Pajoš v H21A urval 3. místo, Peco 26., v D21A Pavka 10., Míša 14., v Příchozích Mojmír 2., Milada 6.

V neděli nás čekala klasika. Konečně jsem se těšil, že si zaběhám. Na startu jsem zjistil, že jsou nové paseky, což jsem si zapsal do paměti a vyrazil na stíhací jízdu za Pecou, který šel přede mnou 10 min. Kromě pár zaváhání jsem šel do osmičky slušně (dokonce jsem na ní vedl). Na devítku jsem udělal skoro čtyřminutovou botu a ztratil jsem kontakt se špicí. Pak přišla desátá kontrola, do které jsem si říkal, jak je ten závod dneska pěkný. To jsem netušil, že tato kontrola bude v zakázaném prostoru. Bylo to jakési rozhraní světliny a hustníku. To, že jsem to česal, a pak našel s pomocí dalších závodníků zašité za vývratem, jsem nějak vstřebal (přece jenom to je již čtvrtá etapa stavěná v „tomto“ stylu), ale tím, že závodníci orazivší tuto kontrolu vlastně poruší Pravidla OB, to je pořadatelům úplně jedno. Jakýkoliv protest by se stejně zamítl. Pokračujíc v běhu se už těším na dlouho očekávanou občerstvovačku, která by dle pravidel měla být přibližně po 30 minutách závodu, což po hodině běhu v slušném vedru je docela pozdě. Skutečnost, že byla zašitá v sotva průchodném hustníku už asi nikoho nepřekvapila. Rozšlapané kelímky a jehličí ve vodě nezájem pořadatelů jen podtrhly. Ani se nedivím klukům, kteří po roznosu kontrol na shromaždišti sami říkali, že by to opravdu běžet nechtěli… Zbytek trati jsem došel pěšky. Jednak mi trochu došlo a nohy se nechtěly zvedat, a jednak jsem ztratil závodní motivaci.

V etapě jsme s Pecou obsadili 19 a 20. místo, přičemž nás dostal Čermák. Pavka doběhla na pěkném 7. místě. V Příchozích Mojmír 2. a Milada 7. Celkově se umístil jen Peco, jelikož jako jediný absolvoval a také doběhl všechny etapy a skončil celkově 16. GRATULUJEME.

Suma sumárum, pořadatelé si těmito závody mohli udělat pěknou reklamu na za měsíc pořádané MČR klasika, mě tyto závody moc nepřesvědčily. Osobně si myslím, že se pořadatelé ani moc nenadřeli. Mapy E1 a E4, byť je tam napsaná revize 07/2013, mapaře vůbec neviděly, pouhá informace o nových pasekách byla pro pořadatele uspokojivá. Mapy E2 a E3 jsou přece jenom staršího data, takže tam bylo pár minoritních změn uděláno, ale de facto také beze změn. Ve výsledku za mapaře neutratili nic. Když tedy stavěli na staré mapy, tak si to stavitelé aspoň mohli projít, neboť u některých objektů by se sami zastyděli, že tam postavili kontrolu. Zašitost kontrol překračovala všechny rozumné meze. Pokud to nešlo narvat přímo pod balvan, tak lampion ležel přímo u země. Mokrou jámu jsem již zmínil. Trochu se obávám, že, pokud se tímto stylem budou nadále stavět tratě, můžeme zahodit mapu, rozdat si GPS souřadnice a zavést novou disciplínu O-geocaching.

Howgh!

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s