Nová sezóna je za dveřmi, sníh, co je již touto dobou roztátý, raději nenapadl, teploty nad nulou a nad hlavami sluneční paprsky, které jsou filtrovány všudypřítomnou oblačností. Prostě nezbývá nic jiného, než nazout po zimě ultry, vzít pár lampionů, rozmístit je do lesa a spojit je v trať. Na mapě Las Głubczycki 2014 se to tuto neděli 15. 3. 2015 povedlo.

Mírně přes 30 závodníků z řad úplných O-nováčků, příležitostných nadšenců a ostřílených mazáků udělalo z tohoto komorního podniku na místní poměry pro místní občany docela nevšední podívanou. I věřící polský katolík nevěřícně zíral na zaplněné nedělní parkoviště uprostřed lesa. Jedna polská závodnice s českým jménem (nebo naopak) den před tréninkem prohlásila: „Češi si chodí do lesa zaběhat, Poláci chodí szukać punkty.“ Tak jsme si zajeli k sousedům tak trochu po našimu „zaszukat“ také. Tratě byly nejen pro dospěláky, ale myslelo se i na tu nejmenší havěť, která měla dokonce tratě dvě.

Poděkování patří všem zúčastněným závodníkům, stavitelům, sběračům, hlídačům nejmenšího potěru a nahodilým kolemjdoucím. Účast byla na krnovské poměry nadstandardní i díky účasti členů opavského SCV a jejich příbuzných a přátel. Doufám jen, že ta dvacítka divokých prasat všech velikostí, stáří a pohlaví křižující les všemi směry moc nevystrašila žádného z účastníků, který se s nimi potkal v terénu.

MAPA kategorie A – ke stažení zde

Výsledky tréninku:

kategorie A	
1	Michal Zavřel	   50:40
2	Zuzka Sukeníková   52:10
3	Tomáš Minarčík	   55:40
4	Vláďa Bohunský	   56:30
5	Luke Zavřel	   57:03
6	Honza Dolph Hrouza 60:40
7	Mojmír Sukeník	   63:50
8	Miloš Rychlý	   65:10
9	Bětka Jiřičková	   76:30
10	Honza Hrouza	   85:00
11	Jana Bohunská	   91:10
		
kategorie L	
1	Martin Pietraszek  27:50
2	Salichovic rodina  87:00
		
kategorie C1	
1	Karolínka Rychlá     9:45
2	Mája + Milada	     27:00
3	Vikča Olekšová	     28:37
4	Natálka Olekšová     30:00
5	Mikuláš Zavřel	     30:25
6	Holky Pietrazskovy   31:00
		
kategorie C2	
1	Mikuláš Zavřel	     18:30
2	Vikča Olekšová	     18:40
2	Natálka Olekšová     18:40
3	Karolínka Rychlá     34:10
5	Láďa	             64:10
       

Srdečně zveme všechny milovníky pohybu na 9.ročník tradičního Přejezdu Jeseníků s podtitulem „Vyhlížení jara“, který se letos koná o týden dříve, než v obvyklém termínu.

Propozice k nahlédnutí zde: Přejezd Jeseníků 2015 – pokyny

Aktualizace 8.11.2014 / Update on November 8th, 2014

Děkujeme všem účastníkům, které neodradilo ani špatné počasí za hojnou účast! Výsledky Hrouzovky jsou ke stažení zde:

Thanks for the participation in 28th vol. of Hrouzovka cross! Click here for overall results.

Aktualizace 8.10.2014 / Update on October 8th, 2014

V sobotu 8.11.2014 se uskuteční 28.ročník Krnovského krosu HROUZOVKA. Jako obvykle v 10:00 startují závodníci na 15km okruh v blízkém okolí města Krnova s adekvátním převýšením, jeho povrch tvoří z 50% zpevněné asfaltové cesty, z 50% pak polní a lesní cesty. O minutu dříve (9:59) pak startují cyklisté, kteří jedou stejnou 15 km trať, jež je připravena běžcům. Více informací na stránkách závodu zde.

On Saturday, November 8, 2014 28th vol. of Krnov Orienteering runners‘ Cross Country race HROUZOVKA 2014 is going to be held. As usually, competitors start at 10:00, following the 15 km circuit close to Krnov city in adequate elevation and surface consisting of 50% paved asphalt road, as well as 50% of field and forest roads. Cyclists, who ride the same 15 km track, which is prepared runners, start a minute earlier (9:59). For more details, see the event website here.

Mapa/Map:

Profil tratě/Track profile:

Jsou tomu právě 2 roky co jsem se tak trochu divně díval na to mé zrzavé dvojče, které se právě vrátilo odněkud z Itálie a něco mlelo o tom, jak tam běželo jakýsi horský maratón a jak to bylo super a že běžet 5 hodin se dá vydržet a tak něco…

Tehdy jsem si říkal, že toto rozhodně není nic pro mě, že co bych tam s těmi blázny dělal. Jsou tomu 2 dny co jsem dofuněl na stejný kopec a objevil nové dimenze sportu, ale hezky postupně.

Ve čtvrtek musíme s Kopem ještě do práce, já jen na půlden, nakonec jsem položil telefon až poté, co už jsme se s Kopem a Míšou hnali na Prahu pro mou drahou polovičku. Frčíme přes Německo Kope pije Staropramen, všichni se se všemi hádáme :-). První alpské vršky, pak větší a větší, můstky v Innsbrucku a dál už naštěstí díky tmě moc nevidím. Volá Pájoš, něco jako, že už se ubytovali a že dobrý. Ve 22.00 přibržďuji, neboť je třeba sjet z dálnice na Bressanone, to je ten Brixen kde se to má konat :-). Kope mě naviguje skrze město, místy je to lepší podle Iphonu, ale nechávám ho :-). Penzionek moc pěkný, ubytujeme se, a dáváme rychlou jednotku chmelového moku.

V pátek ráno je hezky, bohužel tento víkend naposled. Kope mi tolikrát říkal: ”Hej Hanys, v Itálii neprší, tam to je jistota…“. Pan majitel nám předává kartičky na lanovku, aquapark a podobné záležitosti a po snídani frčíme k lanovce a směr Kreuztal, tam krátká procházka, Kope nám vysvětluje kudy se běží a kde už budeme žrát i kůru ze stromů. Vyzkoušíme místní pohoštění štrůdlem, pohádáme se s Kopem tak, jak to umíme jen my, usmíříme se tak, jak to umíme jen my a jedeme lanovkou zpět. Nakoupíme, naladíme a spát.

V sobotu ráno vstáváme kolem páté ranní. Vařím čaj, každý něco jíme, asi 4x na WC a C-Maxíkem frčíme do města, procházka na vytrávení od supermarketu na náměstí. Tam už to vře a my se těšíme na startovní výstřel. 3,2,1 a jdeme na to. Chladím to, protože mám z profilu trati respekt. Volíme s Kopem pár zkratek, za které by se nemusel stydět kde jaký domorodec a po chvilce jsme v prvním Kopci, pak kolem penzionu, lanovka – tam jsem ještě za hvězdu a místní mi tleskají :-). Kopec (ne Tomáš) pokračuje (má 13km celkem) v jeho závěru začínám mít první slabší krizi, ale ještě to rozdýchám a běžím dále celkem obstojně. Říkám si, kde je asi Kope a Pajoš, které už jsem v tu chvíli asi třicet minut neviděl ani na nejdelších otevřených úsecích. Předbíhá mě první štafeta, celkem slušné tempo na mladého sportovce, říkám si a na občerstvovačce na 22 km jdu poprvé do banánu. Na 25km už dávám i jonťák, to co se odehraje v následujících 7 kilometrech, budu asi dlouho vyprávět nejen svým dětem. Mnoho lidí se mě v životě ptalo, co mám ze sportu a proč se za něčím honím. To co jsem zažil cestou na Rossalm, byla kombinace utrpení a bolesti a přemáhání těchto pocitů, tam někde jsem si poprvé vyčinil, do čeho, že jsem se to pustil :-). Na 32km, když se trať na chvíli zlomila směrem dolů, jsem však měl naprosto opačný pocit, v tu chvíli jsem věděl, že svůj první maraton v životě dokončím, že už to prostě nepustím. Probíhám Kreuztal, Andrea s Jiřkou na mě něco volají, jak se mi prý běží a tak něco a že jdu dobře a tak :-). Za Kreuztalem krátké stoupání a druhá větší krize je tady, snažím se všechny rovinky běžet, celkem se mi to i daří, jen si dávám pozor na klouzající kameny, aby se nedostavila nějaká křeč. Trpím, běžím, mám radost, brečím a jsem na 39 km. Na občerstvovačce se zastavím, dám banán vodu, ionťák, čaj, sůl a hurá do té stěny co mi Kope říkal, že to není tak hrozné, že to chodí všichni. Ano, šli všichni, kromě mě. Já se po 100 metrech zastavím a vydýchávám, jak kdybych dobýval K2. Nic, musím bojovat, tak lezu dál, zastavím asi 3x. V tu chvíli kdy se zastavuji, počtvrté vidím z posledních svých sil povědomou postavu, šedivé vlasy modré triko, pohyb mladíka, říkám si, že to je určitě Honza, když vidím ty barevné trenýrky a modré NB, jsem si tím jist. Přestávám panikařit a jdu pomalu, ale stabilním tempem (toto jsem měl udělat hned dole a byl klid…). Honza mě tlačil nahoru, později jsem zjistil, že o mně nevěděl, asi dobře pro mě :-). Vítr rozfoukne na chvíli mraky a jde vidět Leonardův kříž a k němu závodníci stoupající co to dá a připomínající mravence na cestě k vrcholu mraveniště. V těchto chvílích jsem byl rád, že není slunečno, protože jsem věděl, že onen kříž je asi ve dvou třetinách tohoto stoupání. Nicméně je to ta daleko těžší část. Na rovinkách se dokonce snažím běžet. Domorodci postávající v péřovkách a čepicích na skalkách a kamenech volají Bravo, Bravo a dávají rady na poslední desítky metrů, bohužel výškové :-). Vidím něco jako rovinku a cedulku 41,5 km. Vypadá to, že jsme nahoře, ano vlevo budova a skutečně se rozbíháme. Probíhám obloukem a jsem v cíli, dávají na mě alobal – nevěděl jsem, jestli to nejsou funebráci, ale ta holka co mě do něj balila (pouze do alobalu) vypadala spíš jako anděl, běží ke mně Kope, Pajoš (proč mají ti dva moje věci? Asi si to už po mé smrti rozdělili si říkám 🙂 ), přibíhá i Andy a vypadá to, že jsem naživu a že to není cesta k nebi :-).

Ve sprše už jen jedna křeč a drobné komplikace a dál už jen samá pozitiva a sociální jistoty 🙂

Čekáme na holky, daří se jim dobře, protože jsou obě přítomny na bedně. Stejně tak i Honza.

Výsledkový servis dle kategorií: Pavka 2., Míša 4., Honza 3., Pajoš 5., Kope 7., Peco 21. Podle mě parta nadšenců z Krnova zanechala velkou a nejen uhlíkovou stopu 🙂

V neděli už jen relax v aquaparku, okupace tobogánu, bublinové vany a pomalu domů.
Co napsat závěrem? Pěkně zorganizovaný závod, pěkné prostředí, dobrý průběh, spousta zábavy a endorfinu, to byl 5th Brixen Dolomiten Maraton

– peco –

Druhou červnovou sobotu jsme vyrazili do dvou směrů – část na MSK do Beskyd – tam bychom měli jezdit správně všichni, navíc když se jednalo o mistrovský závod na klasické trati, druhá část pak na Munu (hanácká oblast), tedy do bývalého vojenského prostoru u Mikulovic. Tento terén mám v živé paměti, neb před rokem jsme tam měli žebř B pro Moravu a tehdy se nám i dařilo.

V pátek jsem se naladil dynamickým fotbalem a přál si překládat v sobotu ráno stejně rychle jako se Robben proháněl kolem Ramose a Piqueho :-). Sny jsou krásná věc, budím se, beru tašku, cesta a už jsem na Muně. Startovku znám už z pátku, Brko postavil zase všechny děti z UAE, Mohamed jde i 2 minuty před mnou. Start v ruině čehosi, 3,2,1 a jdeme na to, akorát začíná pršet…

Na jedničku asfaltovka, Mohameda vidím brzy před sebou, říkám si, že se kolem něj proženu a posbírám další jeho kamarády. Chyba lávky. Když běžím na kopec kde má být čtyřka tak Mohamed dýchá hůř než já a to je co říct, má láska s k(K)opci je pověstná. Nicméně mě uvisí v delším postupu na 5. kontrolu kde to celkem pálím a i na 6. přes hustník si dává dost záležet aby se můj modrý dres nevzdálil z dohledu :-). Běžíme spolu celý závod, když jsem spadl, nebo si přibrzdil abych se domaloval, měl jsem pocit, že najednou ty kroky za mnou nejsou a že to musela být jen ozvěna, do chvíle než jsem se otočil 🙂

Musím říct, že závod se mi líbil, pokud to beru jako OBŽ, tak se jednalo o příjemné proběhnutí v zajímavém terénu. V cíli čekám na Vencu Krále, který šel 4 miny po mně, abych měl zrcadlo výkonu :-). I Venca mi říká, že běžel s kolegou z UAE, ten jeho prý i mapoval. Je to sranda a já těm kamarádským chlapcům fandím, neb OB je prostě sport, který stojí za to ve všech světových končinách.

Co závěrem? Už mám těch brambor dost! A to jsem mohl být na bedně s Víčkem, což by naše PR dost nakoplo 😀
Výsledkový servis (velká bedna): Klára W. 6., Anička J. 3., Gaba 2., Pavka 3., Mini 5., Honza 5., Mojmír 6., Barča Ř. 1., Aneta V. 2., Karel T. 4., Matěj Š. 6.,

Beskydy:
Kope, nakonec prohrál s Flaškou, vedl si statečně, čili 2. flek, Jana B. 6., Vláďa 2., Miky 3.,

– peco –

Mám pocit, že začíná být tradicí KRN, že když se běží na Volárně a ve Vrbně a to dokonce o jednom víkendu, jsou výsledky téměř zaručeny.

Poslední květnový den patřil v naší oblasti závodu na klasické trati na mapě Volárna, pořádaným bruntálským SBR. Musím říci, že jsem jel na závod s trochu smíšenými pocity, jelikož kvalita mapy (a mapaře) se vždy nad pivem trochu rozebírala, nicméně jsem čekal závod v jednom z nejlákavějších terénu na severu Moravy. Začínám mít pocit, že s přibývajícím věkem, již téměř veteránským, bych se měl prostě vykašlat na ty middly, nemám z toho výsledky, body už vůbec nekomentuji. Závod na Volárně mi tuto teorii opět více přiblížil do praxe. Doběhem ke sběrce jsem pobavil pár přihlížejících, jelikož jsem zakopl o snad poslední kořen na trati a ke kontrole 100 (Kope zná 🙂 ) jsem dojel doslova po zádech. O to větší zábava nastala při vyčítání. Nějaké nejrychlejší mezičasy (jednička to výjimečně nebyla) a ztráta na vítěze jen 5 minut. Jdu se podívat na výsledky a opravdu. V tu chvíli mě stál dojezd po zádech 4. flek, jelikož Johan Vavrys byl 6 sekund přede mnou. No nic, nakonec končím 7. Nad mapou rozebíráme mezičasy s Kopem (ten byl 2.) a zjišťuji, že jsem tam 4 minuty nechal. No třeba ty zimní laufy, kdy jsem doslova umíral, k něčemu přeci jen byly…

Musím říct, že závod byl opravdu pěkný. Na klasiku trochu kratší, ale to mi hrálo do karet 🙂 , nabízely se volby a taky místa kde to fakt chtělo hodně rychle běžet, či značně přibrzdit. Prostě OB jak má být. A jak jsme dopadli? Kromě výše dvou uvedených výsledků v mužích dále (pozice na velké bedně):

Gaba 3.,Barča Říhová 2.,Tomáš H. 1., Bětka 3.

První červnová neděle patřila mistrovskému závodu MSK v middlu. Terén, který část dospělých již znala z ČP štafet z předchozího roku (tehdy se nám velmi slušně dařilo v štafetových závodech), sliboval krásný OB prožitek a místy dost vysokou tepovou frekvenci při zdolávání kopců. Navíc tento závod byl kvalifikačním pro MČR na krátké trati. Velmi pěkný a dobře běhatelný byť kopcovitý terén závodníky prověřil v mnoha směrech. Tratě byly pěkné, nicméně směrné časy dost překročené. Mně osobně to až tak nevadilo, ale po sobotní klasice jsem se (asi ne jediný) trochu trápil běžecky, přibylo pár chyb a o postupovou zápletku nebyla nouze, co mě ale nakonec mrzelo nejvíc, byla brambora v cíli. Již druhá letos ve chvíli, kdy na bedně mohli stát v mužích 3 borci z Krnova, tentokrát navíc o 7 sekund. No nic, je to sport 🙂 . Pájoš vyhrál a Kope bral zase 2. flek.

Výsledkový servis (velká bedna 🙂 ):

Lenka Martínková 1.,Lenka Vojtesková 2., Barča Říhová 3. – D10N patřilo KRN 🙂 , Gaba 2., Míša 5., Víťa Daněk 4., Karel Tkáč 6., Michal Urban 4., Tomáš H. 2.

Doufám, že jsem na nikoho nezapomněl, co dodat závěrem. Volárna nám prostě sedí, není o čem, ve Vrbně jsme taky byli vidět. Co mi dost zvedlo náladu (tu OB), je fakt, že se v okrese Bruntál lze ještě kvalitně proběhnout s mapou a buzolou 🙂

– peco –

Blíží se víkend a my opět neřešíme nic jiného, než přípravu a odjezd na velkej federál. Kolegové v práci nechápou, proč se chystám zase někam do lesa, když už týden prší a o víkendu to nemá být vůbec lepší, ba naopak :-(. Checkuji předpověď počasí a opravdu má být celej vejkend v Čechách pěkný fekál. To se nakonec i potvrzuje a zejména v sobotu si užíváme spíše počasí ze začátku prosince. Kdo nemá hřeby do lesa, rukavice (nejlépe palčáky), čepku, goráče či gumáky na shromaždiště a off road káru na odstavnou louku pro auta je pěkně v … Ale pěkně po pořádku.

První letošní Áčka přidělují svazoví funkcionáři uspořádat oddílu z Turnova. To vždy slibuje určitě velmi zajímavé závody v super terénech. Je to zcela evidentní už podle ORISu, kde se objevuje neuvěřitelných 1700 přihlášek. Osobně si myslím, že hodně běžců očekává skály a jemnou mapařinku, tito jsou trošku v údivu po příjezdu na shromaždiště, protože zjišťují, že skalní města nebudou. My na tyto závody vyrážíme už s předstihem v pátek, cestou navštěvujeme několik minipivovarů na koštovačku a ladíme tak závěrečnou přípravu. Jako vždy z toho nic nemá Pajoš, který dělá šoféra a průvodce po minipivovarech, ale pivečko si dát nemůže :-).

V sobotu ráno se probouzím nějaký rozlámaný a říkám si, jak se připravit na těžkou klasiku a start někdy kolem třetí hodiny odpolední? Naštěstí se Pája a Pája postarají o super snídani, která vydrží celý den a nevyžaketím ani při klasice. Vyrážíme směr centrum závodu v Rokyté a říkáme si, že je nějaké teplé počasí (předpověď od rosniček opět špatná). Dorazíme na shromaždiště, stavíme oddílový ministan a už je to tady. Začíná pršet, celkem dost fest, a vydrží to celý den. My co startujeme hodně pozdě, zalezeme do stanu a očekáváme, kdy bude Béďa hlásit první doběhnuvší závodníky. Víme, že to zadarmo rozhodně nebude a parametry tratí jsou dosti divoké i na federál. Mužská elita slibuje 32 terčíků, 15,1 km a 590 m vysoko :-). No nic, pořád nic a stále nikdo, a tak je čas vypadnout na start. Při odchodu slyším, že dobíhají první eliťáci a jejich časy jsou hodně přes 100 minut, začínám se opravdu těšit :-). Na startu beru číslo, mrknu do startovky, kdo jde přede mnou a kdo za mnou a jdu na to. 3,2,1 a překládat. Hned první terčík je schován v jeskyni, tak začínám opatrně a na jisto (jak říkával Láďa), šup a mám ji a fičíme dál. Postupně se prokousávám závodem a opravdu si to užívám, prakticky každý postup je potřeba něco řešit. Brzo však zjišťuji, že prudké svahy neskutečně kloužou a tak postupně volím spíše obíhačky, než to kotlit rovně přes hluboká údolí. Tímto způsobem asi postupovala většina závodníků. Je to škoda, protože to trošku vymazalo některé volby (za sucha by to tak určitě nebylo) a lehce ubralo z velmi kvalitně a promyšleně postaveného závodu. Ke klouzačkám přispělo asi také i proběhnuvší množství lidí a vysoké startovní číslo bylo tentokráte spíše nevýhodou. Celý závod jdu sám a užívám si ho plnými doušky, nemám hodinky a vůbec netuším, jak dlouho už jsem v lese. V cíli vyčítám a zjišťuji, že to trvalo krásných 123 minut, a poslední ani náhodou nejsem :-).

A jak si vedli moji kamarádi? V kategorii mužské elity se mnou ještě závodil Pajoš, který mi nadělil pětku a skončil na pěkném 25. místě. Jeho žena Pája, si slušně poradila s tratí D21A a obsadila 19. příčku. Zuzka doplnila v této kategorii Pavku a obsadila 45. místo. Janča si užila trať D21B a doběhla si pro 27. flek. Dan byl v H40B na 33. místě a Mini v H21C na 26. místě. Míša se šla proklusnout a omrknout krásy Českého ráje, více ji bolavý kotník ještě nedovolil. Hodně velkou černou tečku dostala paní na startu, která nepustila do lesa Káju!!!

Po závodě navštěvujeme Svijanskou pivovarskou hospodu, narveme do sebe pečenou kačenu, pár piveček a fičíme bydlet. Dorazíme bydlet, odfekálníme boty, fusky a dedáče od humusu a bahna. Lupneme pár plasťáků. Pak ještě pár jahůdek do šáňa a jdeme spát. Bo co? Bo je pozdě jako cyp.

A je tu neděle a s ní krátká trať na stejném místě jako v sobotu. Počasí vypadá o poznání lépe a hlavně za celý den nezaprší, což je hodně pozitivní. Parametry krátké trati slibuji spíše leťák a i stavitel tratí Baieřík je znám jako super rychlík. Ale v tom se hodně závodníků splete. Zejména pasáž po startu je velmi záludná (objekty jsou schované v borůvčí a minihustnících), kde někteří nechávají i přes 5 minut na terčík (jak říkal Béďa: „v první třetině trati nelze získat, pouze se dá velmi ztratit“). Já mám štěstí, že startuji opět pozdě a tak mám informace, že musím jít ze začátku opatrně. Start, beru mapu H21A, kurde Rank mě nepustil do jelity, a letím. Hlavně opatrně, říkám si. A jeje, běžím po jiné cestě o 90 stupňů jinam, stejně jako Pajoš (cože to ten Láďa vždy říkal o první kontrole 🙂 ). Naštěstí jen asi pul míny zásek, pak mě ještě zrazuje jedna kontrolka v hustníku, jinak už čistě. Ke konci velký boj, závěrečný pytlík v rýze byl po sobotní těžké klasice nad moje síly.

Ostatní se s tratí také poprali a Krnov se opět neztratil. V kategorii D21A máme tři zástupkyně, Zuzka bere 28. flek a Pavka 42. flek, si to holky po sobotě přehodily. Míša, s bolavým kotníkem, je doplňuje na 56. místě. V kategorii D21B obsadila Janča 21. místo. Já beru v H21A 28. flek a vracím Pajošovi porážku ze soboty, ten končí na 33. místě. Hanz se rve s tratí H21B a končí na 45. místě. Mini je v H21C na 21. místě a Dan v H40B 39. Také Kája se konečně dostala do lesa, aby si mohla užít borůvčí a v něm schované jámy a jamky. Kája běží jako, když orel lítá, a obsazuje perfektní 12. místo v kat. HDR a je z nás všech nejlepší :-). Káju doplní v kat. HDR ještě malá Belli, nejmladší účastník z našeho oddílu a doběhne si pro 34. místo.

Celkově bych to zhodnotil, jako velmi pěkné a povedené závody. V sobotní klasice nakonec byly i nějaké ty skalky :-). Pořadatelé z Turnovského oddílu ukázali, že pořádat umí a i přes velkou nepřízeň počasí zvládli skoro vše na jedničku. My jsme si všichni báječně zasportovali a užili si pořádný orienťáky :-).

Thomas Kopperson, Team SVEDEN from KRPakov.

Druhý dubnový víkend patřil Mistrovství Moravy ve Vápenkách. Pořadatelství se zhostily Luhačovice a nabídly nám nový, dosud ultrou nepolíbený, terén. Počasí bylo objednané, takže jediné negativum, nebál bych se ho nazvat šokem, které Pajoš pocítil, bylo pár voltů, které k němu doputovaly z elektrického ohradníku skrze stanovou aluminiovou tyč.

Sobotní klasiky se zúčastnilo celkem 10 statečných Krnováků. Nejlépe se vedlo našim vetošům, kteří se všichni vlezli do první desítky; Mistr Moravy Tomáš, Honza 5. a Mojmír na 9. místě. Nevím, zda-li Tomáš postavil za titul lahev, ale o plném autě vína si šuškaly i slépky na hnoju (myslím, že by se na tento triumf mělo alespoň vzpomenout na posezónním Krnovském přeboru). V Příchozích Mini vybojoval bramboru, v HDR Kája 9. místo. Tímto výčet výsledků v TOP 10 končí, neboť v hlavních kategoriích se nám nepodařilo proklouznout tak vysoko. Částečně to má na svědomí i přítomnost mnoha slovenských bratrů, kteří zde měli také svůj Pohárik. Nejvýše se dostal Pajoš na 17. místo, kousíček za ním doběhl Kope na 21. pozici, přičemž o Pajošův skalp přišel postupem na předsběrku. Peco závod vzdal s výhledem na lepší štafetové zítřky. Z holek nastoupila jen Míša se Zuzkou, neboť Pavka momentálně odolávala hlavnímu ataku rýmečky a šetřila se na neděli. Míša doběhla 27. a Zuzka 32. Klasika byla klasicky valašská, Mára to postavil pěkně a těžce, a kdo na to neměl, tak brblal, každopádně to byla první 90-timinutová klasika sezony, takže takový srovnávací test, kdo jak na tom je.

V neděli došlo k změnám u krnovských štafet. U chlapů se na první úsek vrátil zpět Pajoš. U holek to rozběhla Zuzka a favorizovaná vetošská štafeta se rozpadla sobotním odjezdem Mistra Moravy domů.

Bohužel Pajošovo defenzivní ulehnutí ke spánku ve 20:15 nemělo pochopení u zbytku štafety, která ho několika SMS donutila vstát, dostavit se do Kopeho apartmánu 4+1 a probrat u několika panáků piva zítřejší taktiku. Tato debata se bohužel protáhla do dne startu, takže Pajoš do svých druhých štafet v této sezoně opět nastoupil ve stavu ne zcela vhodném k řízení dopravních prostředků… Ne zcela zregenerován z klasiky během postupu na první kontrolu (byla hodně daleko) ztratil veškerý kontakt s hlavním polem a proplétajíc se celou tratí vesměs sám pomalu dobíhá po pár chybách několik chlapů a v závěrečném pytlíku zjišťuje, Jak je důležité míti Filipa, který mu na farstě poradil, čímž urychlil jeho návrat do arény. S jeho 18. místem však býti spokojen nemohl. Na druhý úsek vyběhl nechybující Kope a začala stíhací jízda, neboť furt šlo o obhajobu oblastního Mistrovského titulu z loňských štafet. Kope letěl mnohem lépe než Pajoš, ale při vběhnutí do arény zapomněl orazit sběrku a předal otěže zodpovědnosti Pecošovi. Ten nic netušíc zaběhl svůj úsek nad očekávání a dokonce udržel za sebou Víčka. O to hořčí bylo zjištění, že ta snaha byla zbytečná. Kopeho disk však nebyl jediný napříč startovním polem, některé štafety zapomínaly podiváckou nebo předsběrku. Myslím, že konci trati v pytlíku bylo až moc kontrol. Leželo kolečko vedle kolečka a sběrka byla v aréně obklopena přihlížejícími, takže byla lehce přehlédnutelná.

Zuzce vyloženě, dle jejich slov, první úsek sedl, neboť ji úzký kontakt se startovním polem ulehčoval mapování a dohledávky. Sice doběhla v kontaktu a na lepším místě než Pajoš, ale z důvodu nízkého počtu štafet startujících v kategorii D21, to bylo místo poslední. Míša stáhla na svém úseku pár štafet a předala Pavce na 11. místě, která tuto pozici s přehledem udržela.

Vetoši zůstali na 3 úseky jen dva, tak si to rozdělili Honza-Mojmír-Honza. Myslím, že v této situaci, mohli klidně na jeden úsek nasadit Miniho, který celou dobu na shromaždišti byl. Každopádně Honza štafetu rozběhl na 3. místě, Mojmír tuto pozici udržel a Honza vbíhal na Tomášův čip do třetího úseku již do známého terénu, předběhl opavského Standu a doběhl na druhém místě za suverénním Zlínem. Férovost však zvítězila nad vítězstvím, když Honza postavil štafetu mimo soutěž.

Na konec bych citoval Pecoše po závodě: „Dva disky a dva tisíc v pr*eli!“

– pajoš –

V sobotu ráno se probouzím po čtyřech hodinách spánku, to zase bude výkon říkám si. Holt čtyři roky přemýšlím, kdy už se konečně vyspím.
Vyrážím směr Mutkov, či jak se vlastně ta véska mezi Rýmařovem a Šternberkem jmenuje. Po doplazu na příjemné shromaždiště checkuji kdo vlastně startuje a jaký bude ranking, bodů mám velmi skromně a je třeba s tím začít něco dělat. Náš oddíl byl zastoupen velmi početně a v menší variantě stanu se krčí houf dětí a rodičů, zkušení matadoři postávají okolo a každý se chystá na svůj závod. Cesta na start – 500 metrů, sotva udělám pár kroků už brzdím. Po ostrém startu nevěřícně točím mapou s tím, že se mi to prostě nějak nezdá, že bychom měli jít vpravo, ale jdeme :-). První 2 kontroly jak z poháru elity, na trojku už lezu brzo do hustníku. Zásek v dohledávce 5. a následně odběh na 6. kontrolu mě znervózňují. Říkám si, že mě George Michael (Michal Jirka) asi brzo dojede, podělám to ještě na sedmičku a v dohledávce 8. kontroly už jsme byli spolu. V tuto chvíli se taktika závodu po lehku mění a jdu více na záda s hlídáním si základní kontury postupu. To se mi daří až do cíle. Závod nebyl na jarní OŽ špatný, trochu leťák po cestách na můj vkus a čtyři posedy? To jsem měl asi naposledy v H10 :-), ale i toto je OB a je třeba běhat ve všem a kdykoliv, takže proč ne. Po závodě kofola a grilovaný (Pajoš ví co 🙂 ). A jak se nám dařilo? Velmi dobře, stopu jsme zanechali silnou: H12C – 14. Filip Kulaša, 16. Martin Jurčík, H14C – 9. Milan Tkáč, 13. Michal Urban, HD10N – 1. Barča Říhová, 3. Vít Daněk, 8. Karel Tkáč, HDR – 4. Kája Rychlá, D21C – 4. Pavka, 5. Míša, 6. Gabka, 8. Zuza, 10. Jana, D45C – 3. Jana, H21C – 1.Kope, 2. Pajoš, 5. Peco, 29. Mini (stejně jako v ženách jsme to hanákům trochu vykradli 🙂 ),H35C – 27. Dan, H55C – 4. Vláďa, 5. Tomáš, 10. Mojmír, 11. Honza.

Gratulace všem!

V neděli jsem se už nemohl dočkat – štafety já rád. Po dlouhé době (kronikář nejsem), staví KRN 2 štafety v mužích (Somr to umí vyhecovat). Holky v klasickém složení jednu a veteráni? Ti to jistí z dálky zakouslí do horalky…

Dlouho jsme se přetahovali, kdo že vlastně bude rozbíhat mužské Áčko, toho času maskované za Béčko. My chlapci, co spolu chodíme, totiž považujeme první úsek za otázku prestiže, ale také jisté formy sebepoškozování, protože kdo to s těma reprošema má uviset. Holky, ty mají opačný problém. Na první úsek se žádná nedere. A jak to dopadlo? Co je z klanu Rychlíků a Hrouzů jde první úsek.

Omlouvám se předem holkám, ale běžel jsem druhý úsek a tak jsem rád, že jsem umonitoroval chlapce. Na diváckém úseku se jako první objevuje Miloš Nykodým, on ten chlapec umí rozběhnout i na severu, tak co by se tady bál, má minutu náskok a za ním pár natažených jednotlivců do hada v drobných intervalech. Objevuje se první náznak balíku (cca 12 štafet) a v něm jde i Pajoš. K mé radosti ještě v pytlíku pár borců proškolí z OB v zeleném údolí a já mohu vyrazit na 10. fleku vstříc hanácké divočině. Na jedničku jdu trochu defenzivně a 2. nechávám najít kluky co vybíhali pár vteřin za mnou. Po prvních cca 5ti kontrolách se vše urovnává a i plíce po sobotě chytají druhý dech. Když se na 8. kontrole i díky lepší farstě osamostatním (směrem vpřed pořadím 🙂 ) jsem mile překvapen a přeřazuji, před sebou vidím Máru Petřivalského a říkám si, že zkušený veterán se bude v zeleném závěru hodit a ono taky ano. Někde cestou mě předběhlo pár letců o jejichž čase jen přemýšlím s respektem, ale 13. flek v kontaktu s desítkou (pořadí) je celkem dobrý základ pro již mě vyhlížejícího Kopeho. Předávám s Luhánama, ti mají na posledním úseku jejich Béčka Vegana – Kope má vodiče, říkám si. Převleču se, dám řeč s Pajošem a už jdeme vyhlížet Kopeho. Něco na nás hulákal když šel kolem, ale beztak mu bylo rozumět méně než našemu Sebanovi :-). Z diváckého úseku ke sběrce, běží Vegan a pak Kope, ale co, proč brzdí, ty vo… on zase nemá sběrku, vrací se, razí sběrku už ho zase vidíme a 2. štafety za ním co proškolil i tak v pytlíku. KRN A bude 12. V novodobé historii nejlepší výsledek v poháru štafet 🙂 Béčko doběhlo 36. a také si sáhlo na body.

Souboj holek, měl bohužel smolnou skvrnu když po bojovném výkonu Pavky na prvním úseku, zvrátila trať zákeřně kotník Mišce do polohy která neumožňovala pokračovat v závodě a Zuzky boj se již proměnil ve výklus :-). I to je někdy náš sport a přejeme Mišce brzké uzdravení.

Na Landštejně (a nebo jinde 🙂 ) v plné síle zdar!

Článek byl napsán s využitím klávesnice PC

-Peco-

V neděli se pořadatelství oblastního žebříčku ujal náš oddíl, lépe řečeno jeho zkušenější část. Mládež byla vyslána do lesa. I přes hrozící déšť, počasí docela vyšlo. Z počátku bylo chladněji, ale postupně se příjemně oteplilo.

V D10N vyhrála Lenka Martínková, 3. Aneta Vojtěšková, 4. Kristýna Pečonková, 5. Barča Říhová, Eva Frydrychová 2 kontroly nenašla a Klára Wieclawová šla mimo soutěž, ale s časem na bednu. V D12C Viktorie Švihelová skončila 7. a v D14C Anna Jendřejková 6.

V H10N doběhl Karel Tkáč 4., Víťa Daněk 6. a ve slušném čase mimo soutěž běžel Martin Jurčík. V H12C skončil Filip Kulaša na 12. místě a Přemek Rohner na 19. místě. V H14C skončili postupně Michal Urban 7., Tomáš Juna 9., Milan Tkáč 10., Jan Martínek 11. A František Švec 12. V H16C Honza Staníček nenašel všechny kontroly. V H55C doběhl Mojmír na 3. místě.

V HDR Miki doběhl na 6. místě a Kája na 16. fleku. Vítězství v P3 si vychutnala Bětka. V P5 si Mirek Švihel závod určitě užil a doběhl na 9. místě.

Doufám, že v takovém hojném počtu bude jezdit krnovská mládež i na další závody. Děkuji všem, kteří se podíleli na uspořádání tohoto závodu.

– pajoš –

Fotky ze závodů zde: